MANON LESCAUT v režii Daniela Špinara v Národním divadle

09.02.2016 17:40 | Zprávy

Příběh vášnivé a zničující, a přesto tak osudové lásky se na jeviště Národního divadla dostává vůbec poprvé, přičemž ale nic neztratil na své působivosti a síle.

MANON LESCAUT v režii Daniela Špinara v Národním divadle
Foto: narodni-divadlo.cz
Popisek: Národní divadlo v Praze

Podle databáze a soupisu Divadelního ústavu se Nezvalova Manon Lescaut do dnešní doby dočkala cca šedesáti pěti českých, moravských i slovenských inscenací. Hrála se v téměř všech našich divadlech a městech, v mnohých, jako např. v Brně, Pardubicích, Ostravě, Jihlavě či Hradci Králové, dokonce opakovaně. Paradoxně, v Praze ji od čtyřicátých let dvacátého století uvedlo jen několik divadel, a z tohoto výčtu byly ještě dvě inscenace studentské. Jedním z divadel, která se až do dnešních dnů Manon vyhýbala, je překvapivě i Národní divadlo.

Zvláštní, přitom Manon Lescaut bývá označována za klenot naší dramatiky, vždyť málokterá česká divadelní hra se může pyšnit tak krásným, kultivovaným i neotřelým jazykem. Ostatně, poetickou adaptaci Prévostova románu kritici, diváci i čtenáři považují za jeden z nejsilnějších a nejdojemnějších příběhů o lásce vůbec – takže hledat ten hlavní důvod k jejímu premiérovému uvedení v historické budově Národního divadla se zdá už zbytečné.

Vítězslav Nezval, český básník a spisovatel, byl spoluzakladatelem poetismu i vůdčí osobností českého surrealismu. Po válce se ovšem přiklonil k socialistickému realismu, v roce 1953 se stal dokonce (protežovaným a prorežimním) „národním umělcem“. Nezvalovo dílo má vášnivé ctitele i zapřisáhlé nepřátele. Často je kritizována jeho překotnost a rozvleklost, stejně jako hladké přecházení od jednoho literárního směru ke druhému. Zároveň ale vždy inspiroval – k jeho odkazu se dodnes hlásí například básník a divadelník Jiří Suchý.

Prévostova Manon Lescaut uhranula Nezvala prý už v jeho patnácti letech. Když později, někdy v létě 1924, zhlédl film o Marguerittě Gautierové, v němž se postava Manon pouze mihla, inspirovalo jej to k básni Ubohá Margueritta Gautierová, kde hrdinka Nezvalovi splynula s legendární Manon.

Poetistické opojení přešlo, ale mámivé kouzlo Manon v Nezvalově povědomí zůstalo. K novému životu bylo probuzeno teprve na počátku okupace, kdy se režisér E. F. Burian obrátil na básníka, aby Prévostovu knihu zdramatizoval. Nezval jako by na tento podnět doslova čekal a v poměrně krátké době svou divadelní hru napsal. Stalo se tak v listopadu a prosinci 1939 a 7. května 1940 měla Manon Lescaut premiéru v Burianově D 40. Inscenace se dočkala sto dvaceti osmi repríz a úchvatná cesta Nezvalova nejlepšího dramatu po českých jevištích začala.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Tisková zpráva

Zajímalo by mě, jaký je zájem o kandidaturu za SOCDEM?

Hledal jsem totiž kandidáty, ale žádné jsem ani na vašich stránkách nenašel. Nebo jich snad máte tolik, že nevíte koho vybrat? To dost pochybuji, když od vás dost politiků přešlo jinam, což teda já neschvaluju a takové politiky nevolím

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ombudsman: Diskriminace do tělocvičny nepatří

13:33 Ombudsman: Diskriminace do tělocvičny nepatří

Přístup fair play očekávala matka, když přihlásila své dvě neslyšící děti do sportovního kurzu určen…