Daňové úlevy jsou v podstatě veškeré slevy na dani, odpočty, osvobození či jiná daňová zvýhodnění – tedy vše, co umožňuje subjektům snížit jejich daňovou povinnost. Zjednodušeně řečeno se Zpráva pokouší odhadnout, kolik by se na daních teoreticky mohlo vybrat, kdyby neexistovaly žádné výjimky a vše by podléhalo zdanění. Na druhou stranu se však jedná o odhad tzv. statický – to znamená, že ve výpočtu nejsou zahrnuty možné reakce subjektů na změnu výše zdanění. Jako příklad můžeme uvést základní slevu na dani na poplatníka. Ve Zprávě je vyčísleno, kolik stát ztrácí kvůli existenci této slevy, avšak nelze předpokládat, že pokud by se základní sleva zrušila, skutečně by se vybralo na dani o celou odhadovanou částku více. Důvod je prostý, lidé by mohli změnit své chování v reakci na vyšší míru zdanění - nepřiznávat všechny své příjmy nebo jednoduše přestat pracovat, protože by za svou práci obdrželi podstatně méně peněz než nyní.