První československý samostatný polní prapor v SSSR se od února 1942 formoval v ruském Buzuluku, kde mu náčelník Československé vojenské mise v SSSR, plukovník Heliodor Píka předal 27. ledna 1943 po úspěšném absolvování závěrečného cvičení bojový prapor. Třicátého ledna 1943 odjela jednotka pod velením bývalého legionáře, podplukovníka Ludvíka Svobody na frontu v počtu 936 mužů a 38 žen.

Dříve to nebylo možné, protože prapor nemohl dosáhnout předepsaných tabulkových počtů. Až poslední den roku 1942 roku dorazila ze stalinských sibiřských gulagů do Buzuluku první větší skupina 185 zcela zubožených Rusínů. Někteří zde záhy zemřeli a sto jedenáct z nich bez ohledu na nedobrý zdravotní stav doplnilo po pouhých třech týdnech výcviku prapor na požadovaný počet, aby mohl odjet konečně na frontu.

Symbolický význam

Ještě před prvním bojem musel projít extrémní zatěžkávací zkouškou. Po třech týdnech cesty po válkou zničených sovětských železnicích dorazila čs. jednotka do stanice Valujki, odkud ještě musela absolvovat devět nočních pochodů v tuhých mrazech a vánicích na vzdálenost 350 kilometrů!

Do ukrajinského Charkova českoslovenští vojáci dorazili 1. března 1943. Namísto odpočinku byl prapor již v noci na 2. března 1943 odeslán na záložní obranné postavení na řece Mža, jižně od Charkova, a podřízen sovětské 25. střelecké divizi, která tehdy čelila tvrdému náporu německých jednotek.