Zásadní dílo operní literatury 20. století je „tragédií-satirou“ zkažené společnosti vyvěrající z nezřízené moci sexuality. Ztělesňuje ji Katěrina, frustrovaná a utlačovaná hospodyňka, která za sebou zanechává mrtvoly… „Její zločiny jsou podle Šostakoviče protestem proti běhu života, který je nucena žít – proti temné a dusivé atmosféře mezi ruským kupectvem. Jednání Katěriny je ovlivněné láskou k Sergejovi a divák se s ním může leckdy ztotožnit… Její osud i rozhodnutí ke spáchání sebevraždy utonutím v lecčems připomíná příběh Ostrovského Bouře – Janáčkovy Káti Kabanové,“ uvádí dramaturgyně Eva Mikulášková.

Šostakovič rozehrál tuto progresívní disonantní hru brutální emocionality za použití sólisticky koncertantních nástrojů, sborů a intermezz; triviality, fraškovitosti a grotesknosti. „Poprvé byla uvedena s velkými úspěchy v roce 1934 v Leningradu a Moskvě. Již roku 1935 zazněla v Clevelandu, New Yorku, Philadelphii, Buenos Aires, Curychu, Bratislavě, Olomouci, pražském Novém německém divadle a Stockholmu a koncem roku byla znovu uvedena v Moskvě, ve Velkém divadle. Šostakovičova hudba, která značně bezohledně komentuje osudy postav, zní velmi výsměšně, velmi tvrdě, je zákeřná jako režim v tehdejším Sovětském svazu. V partituře jsou znatelné úseky charakteristické drzosti, typické pro jejího autora: žesťový soubor na scéně, tanečně-parodistické plochy, drásající pasáže i jímavě krásná lyrická místa,“ doplňuje dirigent Jakub Klecker.

Opera zpočátku dosáhla ohlušujícího úspěchu v bezmála 180 reprízách, v období stalinského teroru byl však skladatel zanedlouho souzen v pokřiveném článku Chaos místo hudby (Pravda, 1936), který výhružně uvádí: „Je to hra na nepochopitelné věci [rafinovanost], která může skončit velmi špatně.“ Šostakovičova hra také velmi špatně díky Stalinovi skončila. Tento na Západě renomovaný skladatel se ocitl v nebezpečí stejně jako podobně smýšlející umělci a jeho blízcí. Opera se dalšího uvedení dočkala až po svém přepracování v 60. letech. Na ostravské scéně se v této verzi dávala v roce 1971 jako Kateřina Izmajlovová (hudební nastudování Jiří Pinkas, režie Ilja Hylas).