Kontroloři se zaměřili na dotace z evropského operačního programu „Životní prostředí 2014–2020“ (OPŽP), ze kterého rezort rozdělil do konce roku 2020 devět miliard korun, a také na 600 milionů korun státních dotací z „Národního programu Životní prostředí“. Při kontrole NKÚ odhalil zásadní problémy v nakládání s odpady v ČR. Přestože národní i evropské strategické dokumenty hovoří o tom, že ukládání odpadů na skládky je nejméně vhodný způsob nakládání s komunálními odpady, zůstává v ČR skládkování stále nejvyužívanější metodou. Neklesá ani produkce odpadů, ačkoliv je to společně s předcházením jejich vzniku prioritním cílem národní odpadové politiky. Evropské dotace pak nepomohly ke zvýšení kapacity pro recyklaci ani k modernizaci či vybudování zařízení na energetické využití ostatních odpadů.

V roce 2020 skončilo v ČR na skládkách 48 % komunálního odpadu, 39 % odpadu bylo materiálově využito, tedy opětovně použito či recyklováno, a jen 13 % odpadu bylo energeticky využito. Přitom priority ČR jsou nastaveny zcela opačně: snaha o předcházení vzniku odpadů stojí na prvním místě, následována opětovným využitím a recyklací. Níže stojí energetické využití a až na posledním místě je pak samotné skládkování. Praxe v ČR je tedy opačná, zjistili experti NKÚ.

Popsaný stav podpořilo i to, že zákaz skládkování byl posunut z roku 2024 až na rok 2030 a že poplatek za skládkování zůstal celých 12 let beze změny na 500 korunách za tunu odpadu. Až od roku 2021 se zvýšil na 800 korun. Výjimka v zákoně ale umožňuje obcím ukládat na skládky do roku 2029 podstatnou část jejich odpadů za původní sazbu. To fakticky zvýhodňuje skládkování oproti jiným formám nakládání s odpady. Pro srovnání, energetické využití jedné tuny komunálního odpadu stálo v roce 2021 v průměru 1 799 korun. S podobnou cenou za skládkování počítá MŽP až v roce 2028 – tedy jen dva roky před jeho úplným zákazem. Nutno dodat, že mezi lety 2016 a 2020 se v ČR zvýšila kapacita skládek určených zejména pro komunální odpady o 17 %.