Jak tato podpora k rozvoji venkova přispěla, však nelze vyhodnotit. Ministerstvo zemědělství (MZe) ani Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) jakožto poskytovatel dotací totiž po příjemcích podpory nepožadovaly, aby pro své projekty nastavili konkrétní a měřitelné cíle, kterých mělo být podporou dosaženo. K vyhodnocení projektu mají sloužit tzv. monitorovací zprávy. NKÚ zjistil, že v nich příjemci dotace často uváděli nesprávné údaje a že SZIF s těmito zprávami vůbec nepracoval. Ověřoval jen, zda byly odevzdány v termínu. A zatímco za nedodání zprávy riskoval příjemce sankci, za nesprávné informace mu žádný postih nehrozil.

Kontrola ukázala, že MZe nedefinovalo cíle programu konkrétně a měřitelně, aby bylo možné vyhodnotit, jaké měla poskytnutá podpora přínosy pro rozvoj venkova. MZe na zjišťování takového přínosu v podstatě rezignovalo i na úrovni jednotlivých projektů. Údaje požadované v žádostech o dotaci a v monitorovacích zprávách nejsou vzájemně provázány, a lze tedy jen těžko ověřit, zda projekt dosáhl zamýšleného cíle, pro který byl vybrán k podpoře.

Zatímco u podpory investic zemědělských podniků byla situace lepší a v pěti kontrolovaných projektech ze sedmi bylo zřejmé a ověřitelné, jak tyto investice přispěly např. k vyšší produktivitě farmy či péči o chovaná zvířata, u třinácti projektů na podporu nezemědělských činností a agroturistiky tomu bylo naopak. Ani jeden z nich nebyl kontrolory NKÚ hodnocen bez výhrad. Příjemci podpory nenastavili konkrétní a měřitelné cíle k hodnocení účelnosti nebo významně nedosahovali předpokládaných ekonomických výsledků z nezemědělské činnosti, na kterou obdrželi podporu. SZIF schvaloval k podpoře i projekty, u nichž byly už v žádosti o dotaci uvedeny příliš obecné cíle typu: „dojde k uspokojení občanů a návštěvníků obce...“ nebo: „... dojde k využití potenciálu venkova a venkovského prostředí... ke zlepšení kvality života ve venkovských oblastech“.