NKÚ zjistil, že tímto zákonem požadovanou koncepci rozvoje archivnictví vytvořilo Ministerstvo vnitra až v roce 2018, tedy 14 let poté, co už měla být hotová. Minimálně stejně dlouhou dobu resort také nestanovil konkrétní a měřitelné cíle, na kterých by se mělo v archivnictví pracovat. Například u digitalizace archiválií nebylo určeno, co se má digitalizovat, jak mají archivy postupovat, a chyběly i konkrétní termíny, podle kterých by se archivy řídily. V důsledku toho nemělo MV v době kontroly spolehlivý přehled o tom, jak digitalizace postupuje.

Chybějící koncepce a hlubší řízení ze strany MV ovlivnila i způsob, jakým jednotlivé archivy přistupovaly k digitalizaci archiválií. Důsledkem nejednotného přístupu je například to, že matriční údaje jsou uloženy na osmi různých webových portálech.

Z kontroly také vyplynulo, že u státních archivů se na digitalizaci podílely ve velké míře externí subjekty. Jen v případě pěti prověřovaných archivů se u čtyř z nich podílel na digitalizaci jeden externí subjekt, který v letech 2012 až 2018 vytvořil přes 80 procent veškerých vzniklých digitálních kopií – především matričních a pozemkových knih – výměnou za to, že si vždy jednu z kopií ponechal.