V bezzásahových plochách Národního parku Šumava, které byly zasaženy větrnými a kůrovcovými kalamitami hlavně v polovině devadesátých let a po roce 2007, spontánně roste v průměru přes 6000 malých stromků na hektaru plochy. To ukázal dlouhodobý biomonitoring celého území. V současné době se pracovníci Správy soustředí také na podrobný monitoring velkých holin, které vznikly právě po lidském boji s kůrovcem – tedy po těžbě kůrovcem napadených stojících smrků či polomů.

Některé holiny zabírají rozlohu v řádech desítek hektarů a na většině z nich docházelo v minulosti k umělé obnově lesa. Podrobný monitoring jedné z nich, bezmála 28 hektarů velké odlesněné plochy u jezera Laka na Prášilsku, která vznikla po orkánu Kyrill, ukazuje na velmi zajímavý fenomén: po necelých deseti letech, i když se tu uměle sázelo, většinu nové generace lesa tvoří přirozená obnova.

„V letech 2009 až 2016 zde Správa vysadila 22 tisíc sazenic. Dnes tu ve skutečnosti roste přes 140 tisíc stromků. Z toho vyplývá, že i kdyby přežila veškerá umělá výsadba, představovala by dnes na této pasece jen 15,5% všech mladých stromů,“ vysvětluje Pavla Čížková ze Správy NP Šumava, která vedla monitoring tohoto území.

„Zajímavý je také vývoj druhové skladby. Správa zde zasázela 3000 sazenic smrku, tedy 14 procent z veškeré umělé výsadby. Nyní smrk na celé ploše dominuje, s počtem převyšující 82 tisíc stromků, což je 58 procent veškerého zmlazení a relativně dobře se tu vede také jedli, která se navíc zmlazuje přirozeně sama. Například vrba a osika jsou třetí a čtvrtou nejpočetnější dřevinou ale ty se tu přitom vůbec nesázely,“ dodává Pavla Čížková.