Důvodem k tak rozsáhlé demolici je údajně špatný stav konstrukcí – suterénní část budovy je však v rozporu s tímto tvrzením z velké části navržena k zachování.
Věříme, že statické zajištění stávající budovy by v případě zájmu o její zachování našlo řešení, a pokud provozovateli koupaliště chybí v areálu nějaké funkce, pak je zřejmé, a také podle původního konceptu plně akceptovatelné, že doplnění novými objekty pro nové funkce je možné. Kromě toho autoři původního zde stojícího díla jsou stále plně praktikující architekti.
Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimečné dílo z přelomu 80. a 90. let 20. století, dovolujeme si zareagovat a upozornit na hodnoty stávajících budov včetně celého areálu. Dnešní koupaliště Riviéra v pisárecké nivě, mezi brněnským výstavištěm a lesním masivem svažujícím se k řece z tzv. Červeného kopce, je historicky využívaným rekreačním územím. Již v roce 1813 zde nechal doktor Josef Vincenc Bayer vybudovat lázně z bývalé soukenické valchy a přistavěl lázeňskou budovu obklopenou zahradou, s výletní restaurací a terasou na ploché střeše. Tento tzv. zámeček se stal centrem areálu, který od 50. let 20. století fungoval jako Park kultury a oddechu.
V reakci na požadavek krajského vedení rozšířit zde možnosti koupání v hygienicky ošetřené vodě vznikl v 80. letech projekt Petra Hrůši, který po prozkoumání terénu, v souladu s danými přírodními podmínkami navrhl využít bývalé, po regulaci slepé rameno původního meandru řeky Svratky k vybudování přírodního koupaliště.
Jste ochotni alespoň částečně omezit topení, ježdění autem či užívání klimatizace, abyste pomohli Ukrajině proti Putinovi?Anketa
Vznikl tak zcela nadčasový, ojedinělý koncept, reflektující přírodní prostředí. Terénní konfigurace byla využita k umístění kaskády bazénů pro plavce různé zdatnosti, s romantickým přemostěním dvěma oblouky dřevěných mostů. Jako fyzickou bariéru, oddělující rekreační území od frekventované Bauerovy ulice, navrhli mladí architekti ze Stavoprojektu páteřní systém budov: Aleš Burian restauraci, Jan Vrabel sportovní halu pro bowling a squash, Michal Říčný technické sklady a garáže. Petr Hrůša je kromě celkové koncepce autorem bloku s technickým a provozním zázemím, který, včetně šaten s restaurací, solárii a zázemím pro návštěvníky, byl ve výsledku jako jediný z celého návrhu zrealizován a dodnes v původní podobě zachován. Ve ztvárnění této budovy je zřejmá práce s klasickými proporcemi a současně, s nepřehlédnutelným respektem k tradici brněnského funkcionalismu, se zřejmě v brněnské premiéře autoři přiklonili také k formám tehdy ze západu pronikajícího postmodernismu. Areál byl po nefunkční přestávce desetiletého chátrání zapříčiněném pronájmem podnikateli s populistickými atrakcemi rekonstruován podle projektu Ateliéru Brno v letech 2003–2004.
Následná renovace v letech 2017–2018 umístěním řady vodních atrakcí ubrala areálu poetiku „rozmarného léta“, ale ještě stále zachovává původní krajinný koncept. V roce 2019 získali autoři renovace bazénů – úpravou na nerezové vany včetně přidání zmíněných atrakcí – jednu ze zlatých mezinárodních cen IOC IAKS Award, kdy si studio A77 Centroprojekt Group přivlastnilo autorství celého projektu – přitom je vysoce pravděpodobné, že porota při hodnocení zohlednila zejména krajinný koncept celého areálu, nikoliv jen osazení bazénů nerezovými vanami a přidání tobogánů a jiných atrakcí. Hlavní devízou celého areálu stále zůstává její krajinný, původní prostředí respektující a využívající koncept.
Stávající budova šaten a technického zázemí, projektovaná v roce 1986, je ojedinělým dokladem raného tvůrčího směřování mladé generace architektů, která svými občanskými postoji a nekompromisním tvůrčím přístupem směřovala ke společenským a politickým změnám. Budovy v areálu brněnské Riviéry jsou jedním z prvních dokladů ovlivnění mezinárodními postmoderními trendy celorepublikově, kde prvenství je přisuzováno rodinnému domu v Písku od Josefa Pleskota.
Celý areál Riviéry je v rámci České republiky zcela ojedinělý uchopením původně banálního utilitárního zadání. Vložením do kontextu přírodního prostředí a původních historických staveb je celek cenný v tom, že se zde setkává několik vývojových etap včetně různých časových období identifikovaných příslušným dobovým architektonickým vyjádřením.
Na základě tohoto návrhu byli architekti pozváni k účasti na mezinárodním workshopu Město a řeka (la Citta e il Fiume) ve Florencii a zde vytvořený návrh architektů Petra Hrůši, Aleše Buriana, Zdeňky Vydrové, Petra Pelčáka, inspirovaný projektem na Riviéru byl v roce 1986 oceněn významným teoretikem architektury Kennethem Framptonem pro zvlášť příkladné středoevropské a „kriticky regionalistické“ ideově podobné uchopení architektonického úkolu.
Říční lázně Riviéra - fáze výstavby:
1986–1992: výstavba areálu Riviéra Petr Hrůša, Aleš Burian, Jan Vrabel, Zdeňka Vydrová, Michal Říčný
2003-2004: rekonstrukce areálu Riviéra Petr Hrůša, Petr Pelčák, Igor Bielik – Architekti Hrůša Pelčák, Atelier Brno
2017–2018: rekonstrukce bazénů a přidání vodních atrakcí, A77 Architekti
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Tisková zpráva
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
