Sláva Bedřicha Smetany se ve 20. století umocnila díky rozvoji nahrávání hudby na zvukové nosiče a vzhledem k charakteru hudby, která nepotřebuje tlumočníka, docházelo k jejímu postupnému rozšíření do celého světa. Hudbu bylo tak možné poslouchat nejen na koncertních podiích, ale také, a to opakovaně, v domácím prostředí. Hudební nosiče se proto staly velmi oblíbenou formou, jak obdarovat někoho blízkého, ale také přinesly nový druh sběratelství, v němž lidé měli možnost bezprostředního srovnání nahrávek stejné skladby provedené různými interprety. Gramofonový průmysl, jakožto nově vzniklá oblast obchodu přinesl i další hodnotu, a to výtvarnou.