Návrh novely zákona o vodách, předložený do meziresortního připomínkového řízení v prosinci 2015 obsahuje v úvodu obecnou deklaraci o cíli – zvýšení ochrany vod. Ovšem reálný cíl je výrazně praktičtější - je jím totiž zásadní zvýšení příjmů Státního fondu životního prostředí bez účelového určení získaných prostředků do ochrany podzemních vod, příp. vod povrchových, a to na úkor občanů a firem, kterých se zvýšení poplatků dotkne přímo ve zvýšeném vodném a stočném, či nepřímo v potravinářských, zemědělských a průmyslových výrobcích a službách, vč. zatížení tohoto navýšení o zisk vodohospodářských společností a DPH. Deklarované cíle ochrany vod jsou druhotné a předložený materiál vůbec nehodnotí připravenost občanů a průmyslu nést nové náklady, které nejsou pouhé deklarované 4 mld. Kč/rok, ale ve skutečnosti, díky souvisejícím investicím a zvýšeným provozním nákladům, minimálně dvojnásobné, tedy více jak 800 Kč/občan/rok.

Mezi základní chyby předkladatele patří předpoklad, že zvýšením poplatků dojde k přechodu od odběru podzemních vod k zvýšení odběru povrchových vod. Tato nesmyslná argumentace byla opakovaně vyvrácena zejména s ohledem na regionální nemožnost zaměňovat zdroje podzemní a povrchové vody i vzhledem k tomu, že právě voda podzemní by měla vzhledem ke kvalitě být používána na výrobu vody pitné přednostně. Předpoklad navíc není podložen absolutně žádnou analýzou a jediným efektem nového zvýšení zpoplatnění o 300 % je negativní dopad do spotřeby tam, kde jsou využívány pro výrobu vody pitné zdroje vody podzemní. „Zanedbatelné“ sociální dopady dle předkladatele jsou zde zásadně podhodnoceny, neboť navýšení z 2 Kč na 8 Kč znamená v případě výroby vody z podzemních zdrojů díky technologickým ztrátám, zisku a DPH ve skutečnosti navýšení o korun deset!