Je pátek ráno. V bedřichovském areálu leze rtuť teploměru k jedenácti stupňům, cesty sněhem se mění v řeky. 6544 běžců je přihlášeno, o skutečné účasti zjevně rozhodne počasí.  Meteorologové se trumfovali s přesností, takže jen do sobotní půlnoci se tu má vystřídat 15 nad nulou, pět pod nulou, vichřice, bezvětří, déšť, sníh a mlha. Příjemné dopoledne.

Střih, sobota, tři hodiny odpoledne. Startuje doprovodný běh firemních štafet, mj. s účastí týmů ČEZ i Nadace ČEZ. Osm hrdinů, z nichž přibližně pro sedm z nich představuje tříkilometrový okruh vrchol jejich sil, se vydává na trať a stovky lidí okolo trati nadšeně povzbuzují každého.

"Nepadéééj, jééééď!"

Všudypřítomný břečkoidní kdysi-sníh překryly stezky z palet, místem se brodí tři tisíce lidí, Energy zóna přetéká odpočívajícími návštěvníky i adrenalinovými dětmi a padají sázky, zda se velká padesátka pojede zítra na ledu či na jehličí.  Nálada neklesá, ale slunce ano. Pořád mě překvapuje, jak široká akce ta slavná padesátka je: kromě skalních adrenalinistů, kteří by se převlékli za bičem a proteinové tyčinky přehazují lopatou, se tu pohybuje mnoho rodin s dětmi, a všude desítky rekreačních běžkařů, kteří prostě přišli jen fandit. Rozdáváme čaj, stohy fandítek a obdivujíce maminky, brodící se rybníky k trati, jdeme taky fandit.

Sázka Nadace ČEZ, která pomůže sportovnímu klubu Jedlička Liberec