Také veřejná data potvrzují, jak je tento typ diskriminace rozšířen. Zážitek věkové diskriminace je podle průzkumu Ageismus 2024 nejčastější vnímanou formou diskriminace vůbec. Dominuje nad diskriminací kvůli pohlaví nebo národnosti a časem může potkat každého. I proto se ombudsman tento rok na věkovou diskriminaci zaměřuje. Za účelem spolupráce a sdílení zkušeností přivítal ve své kanceláři zástupce neziskových organizací. 

Ochránit, nebo podpořit? Co ve skutečnosti potřebují starší lidé?

Společně s nimi hledal tým ombudsmana odpovědi na otázky, co může život starších lidí zlepšit a jak lze diskriminaci předejít. Shodli se na tom, že je potřeba vycházet z potřeb každého jednotlivého člověka. Z profesních zkušeností účastníků vyplynulo, že podstatnou komplikací je pro některé jejich klienty rychlý vývoj digitálních technologií. Upozorňují na potřebu podpořit starší lidi v samostatnosti a rozvoji kompetencí při používání digitálních služeb. Pokud ale starší lidé nechtějí využívat digitální technologie, měli by mít například možnost obrátit se na úřad i jinou (offline) cestou. Rizikům digitálního vyloučení z pohledu různých skupin společnosti se ve svém příspěvku věnovala také Lucie Vidovićová, socioložka z Fakulty sociálních studií MU.

Starší lidé jsou rozmanitá skupina. Zatímco někteří z nich jsou plně soběstační, jiní potřebují péči v každodenním životě. Situaci by zlepšila větší dostupnost terénních služeb a podpora neformálních pečujících. Práci lidí, kteří vedle jiných povinností pečují o staršího rodinného příslušníka, vyzdvihla ve svém vzkazu také soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková. Podpora starších lidí souvisí i se začleněním do komunity, například formou participace nebo chytrého urbanistického řešení. Obce a kraje mohou přispět k tomu, aby byl veřejný prostor přístupnější pro starší lidi a umožňoval mezigenerační setkávání. Stejně tak je důležité, aby organizace a úřady mezi sebou sdílely informace a budovaly společně dostupnou síť pomoci.