Přestože podle zákona o vodovodech a kanalizacích musí vlastník vodovodu takové napojení umožnit, pokud je to technicky a kapacitně možné, 16 z 25 soukromých vlastníků vodovodu manželům souhlas neudělilo. Podle zlínského magistrátu i krajského úřadu se tím vlastníci vodovodu dopustili přestupku. Ministerstvo zemědělství ale v září 2020 obě rozhodnutí úřadů zrušilo a přestupkové řízení zastavilo. Ombudsman ve svém šetření opakovaně vyjádřil nesouhlas s argumentací ministerstva, podle které se stavebník musí s vlastníkem vodovodu vždy předem dohodnout na konkrétním místě napojení na vodovod. Právní názor, že si stavebník nemůže sám určit místo napojení, jde podle ombudsmana proti smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích. Protože ministerstvo odmítlo svůj přístup k této problematice do budoucna změnit, rozhodl se ombudsman o zlínském případu informovat veřejnost. 

Šetření veřejného ochránce práv ukázalo, že cesta k úspěšnému napojení na vodovod jiného vlastníka může být velmi složitá. Zákon podle ombudsmana dostatečně neřeší situaci, kdy vlastník vodovodu nechce se stavebníkem spolupracovat. V případě manželů ze Zlínska vodárenská společnost jako provozovatel vodovodu potvrdila, že v potrubí je dostatečný tlak a má i kapacitu pro plánované napojení. Přesto někteří spoluvlastníci vodovodu s napojením nesouhlasili. Nepomohl ani zásah magistrátu a kraje jako vodoprávních úřadů. Oba úřady sice vyhodnotily jednání vlastníků vodovodu jako přestupek, ale Ministerstvo zemědělství jejich rozhodnutí zrušilo. Projekt tak zůstal na mrtvém bodě. Přístup ministerstva, které trvá na dohodě obou stran ohledně místa napojení na vodovod, by mohl podle ombudsmana zkomplikovat jednání i dalším stavebníkům.