Na ombudsmana se nedávno obrátil nájemce hrobového místa z důvodu poškození pomníku bouřkou vyvráceným stromem. Podle stěžovatele mohla za vzniklou škodu stará nemocná lípa, která praskla v místě dvojení. Správa pohřebiště ale spatřovala příčinu vzniku škody v přírodní události, takzvané vyšší moci a stěžovateli sdělila, že by si měl hrob pojistit. Ten ale namítl, že lípa nebyla v dobrém stavu, trpěla hnilobou, a proto se podle něj rozlomila. Podle něj správa hřbitova zanedbala své povinnosti, když se o zdravotní stav stromu nezajímala. A míní také, že lípy na hřbitov nepatří vůbec, jelikož mají křehké a měkké dřevo. Muž také poznamenal, že po poslední velké bouřce a pádu několika starých nemocných lip zůstala na hřbitově zkáza v podobě desítek zničených hrobů. I přesto však správa hřbitova dál lípy na hřbitově tvrdě hájí.

Podnět stěžovatele směřoval proti správě pohřebiště, což je příspěvková organizace města a nikoliv správní úřad, na který by se vztahovala působnost ombudsmana. Jinými slovy správa pohřebiště jedná v daném případě za vlastníka hřbitova a nikoliv z pozice úřadu, jehož postupem by se mohl zabývat. Ombudsman proto stěžovatele vyrozuměl, že mu řešení občanskoprávních sporů nepřísluší. A poradil mu, že důležitým důkazem v případném soudním sporu by byl znalecký posudek. Ten by objasnil, jaký byl v době pádu stromu jeho zdravotní stav, zda jej správce pohřebiště znal a průběžně monitoroval. V případném soudním řízení by mohl soud zvážit, zda vlastník stromu neporušil nějakou právní povinnost, v jejímž důsledku by mohl být za poškození pomníku odpovědný. K takovému posouzení však nemůže přistoupit ombudsman, ale výhradně soud.