Aby mohl být propuštěn z nemocnice, musel být předán do péče pediatra. Žádný pediatr se ho však nechtěl ujmout. Matka se postupně obracela na dětské lékaře v blízkém i vzdáleném okolí, ale všichni jejího syna odmítali. Ten tak musel dále zůstávat sám v nemocnici a nemohl jít domů. Matka měla podezření, že se stala obětí diskriminace. Obrátila se na ombudsmanku, která jí dokázala pomoci. Dnes je se svým synem konečně doma.

„Lékaři, na které se žena obracela, jí tvrdili, že mají nadměrný počet registrovaných pacientů, a nového již tedy nemohou přijmout, nebo že se nachází ve větší vzdálenosti od bydliště stěžovatelky a v případě potřeby by nemohli dítě navštívit,“ říká k případu ombudsmanka Anna Šabatová.

Stěžovatelka z nejrůznějších náznaků nabyla podezření, že u některých lékařů mohly být důvody pouze zástupné. Její syn měl těžké zdravotní postižení a vyžadoval by více času a péče než jiné děti. Navíc jsou stěžovatelka a její rodina Romové.

Domnívala se proto, že v některých případech mohl být její syn odmítnut z diskriminačního důvodu. Dítě tak muselo nadále pobývat v nemocnici, i když jeho zdravotní stav už hospitalizaci nevyžadoval. Stěžovatelce vadilo, že nemohla být se svým dítětem doma.

Od zdravotní pojišťovny po neformálních konzultacích získala pouze seznam pediatrů majících svou praxi v regionu a radu, ať případně vyčká, než se u některého z nich uvolní kapacita.