Za posledních 11 let (2007-2017) se v zásahových územích ve státních lesích NPŠ vytěžilo cca 1,3 mil. m3 (1 294 tis. m3) a v bezzásahových územích odumřelo kůrovci v horním stromovém patře okolo 1,6 mil. m3 smrků.

„Vše se odehrálo především v pěti letech následujících po orkánu (2008-2012). Po té následovala klidná perioda s občasným narušením porostů větrem. Tu Správa NPŠ vyplnila péčí o mladé porosty a obnovou lesa. Po orkánu bylo obnoveno na holinách 1 749 ha lesa uměle výsadbou jedlí, buku a ostatních listnáčů,“ vyjmenovává námětek ředitele Správy NP Šumava odpovědný za lesní ekosystémy Jan Kozel.

Ke konci roku 2017 zůstávalo k obnově pouhých 158 ha lesa včetně bezzásahových území, což je v porovnání s celkovou rozlohou státního lesa v NPŠ (cca 49 000 ha) opravdový zlomek.

V letech po orkánu Kyrill také probíhala obrovská celospolečenská diskuze na téma – co se stane se Šumavou, až ji brouk celou zdecimuje. Zůstane zde jenom vyprahlá poušť, nebo se opravdu stane to co tvrdí někteří odborníci, že si les pomůže sám?

„Nebylo jednoduché přesvědčit laickou i část odborné veřejnosti o tom, že lesy na Šumavě opravdu nepotřebují lidskou ruku k tomu, aby tu zůstaly zachovány,“ vzpomíná ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený. „Důležitá byla skutečnost, že v případě Národního parku Šumava jde o lesy, které nesly a stále nesou znaky přírodních lesů, často to byly lesní porosty, které vznikly vytěžením původního pralesa v 19. století a rostou v nich potomci původních pralesů.“