Jakým způsobem poskytnout první pomoc v polních podmínkách, učí tento týden vojáky z 22. základny vrtulníkového letectva a 25. protiletadlového raketového pluku praporčíci Michael Šnajdar a Roman Pošta. Absolventi královéhradecké Fakulty vojenského zdravotnictví slouží na obvazišti ve Strakonicích přesně rok. „Nejvíc mě na mojí práci baví její variabilita. Týden vedete výcvik CLS, týden jste na praxi, pak zase několik dní na cvičení. Nemůžete jen tak vyhořet,“ pochvaluje si praporčík Šnajdar.

Stejně jako ostatní i oni si museli zvyknout na všední život u vojenského útvaru, který se od školního prostředí značně liší. Množství takzvané papírové práce či problémy se získáváním materiálu pro kurzy CLS, to je jen část reality, na kterou i po roce naráží představy mladých vojáků.

Ačkoliv v rámci soustavného vzdělávání absolvují praxe v nemocnicích či u záchranné služby, přejí si, aby se jich mohli účastnit častěji. „Pro naše povolání je praxe naprosto nezbytnou součástí. Minimálně z padesáti procent se jedná o manuální zručnost. Jestliže se tomu člověk nevěnuje, tuto schopnost ztrácí,“ říká praporčík Pošta. „Nejraději vzpomínám na praxi u letecké záchranné služby v Plzni-Líních. Na práci záchranáře se mi líbí ten aktuální stres při zásahu, nutnost rychlého rozhodování. Je to určitá forma adrenalinu, kterou mám rád,“ dodává čtyřiadvacetiletý voják.