Byla to atmosférická stanice Křešín na Českomoravské vysočině, experimentální pracoviště Domanínek, laboratoře v brněnském sídle ústavu i stanice Lanžhot v lesích při hranicích s Rakouskem – až na to, že k obhlídce posledně jmenovaného došlo pouze „shůry“. Vedení Akademie věd totiž pozorovalo Lanžhot z moderního turbovrtulového letounu Lidka, který též patří do majetku ústavu.

„Lepší den pro prohlídku jsme si nemohli přát, slunce se prodíralo skrz cáry mlhy a stožár na Křešíně vypadal, jako by ho někdo vymodeloval,“ pochvaloval si ředitel ústavu Michal V. Marek. Do Křešína se předsedkyně Zažímalová dostala ještě před osmou hodinou ranní, a pokud by vystoupala až do posledního pochozího bodu ve výšce 230 metrů (z celkových 250 metrů), měla by na dlani zřejmě celou republiku.

Předsedkyně Eva Zažímalová v letounu nad dolnomoravskými lesy

„Tuhle vyhlídku jsem si bohužel nechala ujít, výšky nemám zrovna v oblibě. Ale paradoxně mi nevadí, když jsem v letadle,“ zavtipkovala předsedkyně s narážkou na plánovaný odpolední program. Stožár přitom slouží jako „národní monitorovací bod“: v různých výškách se tu sledují koncentrace skleníkových plynů či aerosolů a měří se tlak, teplota, vítr či vlhkost vzduchu. Zařízení je součástí sítě atmosférických stanic evropské výzkumné infrastruktury ICOS neboli Integrated Carbon Observation System.