Lepší místo v Praze si pořadatelé pro výstavu o historii i současnosti světů české animace snad ani vybrat nemohli. Všechno je tady totiž tak trochu dada. Bývalá holešovicka jatka, ta přesná kopie chicagských, o jejichž původním poslání hovoří v bráně současné tržnice již jen pár unikátních plastik Vosmíkova sousoší býků, vedených na porážku, propůjčila představované výstavě halu číslo 17. A dnes se zde tvoří u pokladny výstavy fronty, o víkendech pak i rodin s dětmi, neboť ty si zde zvláště užijí. Není pochyb o tom, že ty fronty zájemců o prohlídku výstavy Světy české animace se nijak v průběhu času nezkrátí – i když výstava bude ukončena až 3.7. 2022. Důvod je jasný – moderní, obsahově i architektonicky skvěle připravená výstava, s řadou efektů a herních prvků, až se chce našinci vydechnout s obdivem: Tak to tady ještě nebylo!
Výstava je mimořádně atraktivní i pro malé návštěvníky, kteří si zde nejenom pohrají, ale dle chuti si mohou vychutnat animované pohádky, rodiče pak mohou posedět a zažít zážitky z výstavy v příjemném baru s cukrárnou
Malý průvodce po velké výstavě
Na prohlídku se vydáváme po směru hodinových ručiček, které světu české animace začaly odpočítávat čas již ve 30. letech minulého století, kdy výtečný kreslíř a režisér Karel Dodal založil s všestrannou výtvarnicí Hermínou Týrlovou legendární studio IRE-film. Průvodcem jsou nám vtipně vyrobené, ručně psané popisky, připomínající spíše režisérovy poznámky u scénáře animovaného filmu, než běžné texty u muzejních vitrín.
Výstava je dělena podle běhu let a začíná úvodní expozicí Co je to anima, kde se dozví návštěvníci vše důležité i o „praotcích animace“, za jaké jsou mimo jiné považovány již jeskynní kresby prapůvodních obyvatel Země. Poté si rozšíříme obzory a vědomosti v oddělení, které nám vysvětlí Kinematograf, jeho objev, principy i využití a pokračujeme k panelům Výroba animovaných filmů v 9 krocích. Na ty navazuje přehled animační techniky s popisem kreslené animace. Jen málo kdo z návštěvníků výstavy nepostojí alespoň pár vteřin před zdařilou ukázkou Technika pod kamerou, neméně zajímavé jsou informace o výrobě poloplastického filmu či malbě na sklo, běžně při animaci používané technice.
Pracovna animátora je sice bez výtvarníka, ale to nevadí, důležité je alespoň vidět prostředí, ve kterém, a s čím, umělec tvoří.
Posledních dvacet let je i u nás již ve znamení kompjútrů a tak na výstavu Světy české animace bezesporu patří i oddělení CG techniky, vytvořené v počítači.
Divácky atraktivní je pak Galerie klasické animace s jejím guru – Karlem Zemanem. Je zde vynikající přehlídka figur a loutek, řada divadelních scén z jednotlivých natáčení, u kterých se dá postát dlouhé minuty, tak úžasné jsou kompozice, plné děje. Nejenom děti, ale i jejich rodiče jsou nadšeni přehlídkou unikátů, z nichž mnohé viděli osobně v nejednom animovaném snímku.
Uprostřed galerie trůní obrovský model Bojkonuru s raketou a řadou postaviček, doplněný zemanovskou vzducholodí v oblacích, a k ní po lanovém žebříku stoupající unikátní loutky z dílen našich předních mistrů animace. Figurky se šplhají otvorem ve stropě vysoko do horního patra, kam za nimi musí návštěvníci výstavy po schodech, aby nahoře vydechli nehraným úžasem. Výstava tady korunuje Síní slávy. Velkoplošný betlém spolu s nebem, kde plují jména všech hvězd naší animace, je skvělou tečkou za prohlídkou Výstavy, o které se mluví. Ještě na okamžik postůjme u piedestalu se jmenným seznamem slavných tvůrců. Symbolický věčný oheň pak hoří u stojanů, připomínajících dva nejlepší snímky, které kritici a novináři píšící o krátkém filmu před časem vybrali: Rok 1961, film MUNRO, Gene Deitcha a Rok 1998, Geriho hra, Jan Pinkava.
Munro natočil v Praze žijící a tvořící Američan Deitch v československé koprodukci a v roce 1961 za toto dílo získal Oscara za animaci. Geriho hra je krátký animovaný snímek, vytvořený společnosti Pixar Animation Studios. Scénář napsal český animátor studia Pinkava, který snímek také režíroval. V roce 1997 vyhrál snímek Oskara v kategorii Nejlepší krátký animovaný film.
Závěrem
Představovaná výstava je, jak jsme již shora naznačili, mimořádně dobře připravená a doslova po dlouhém čase nám opět připomíná slavnou (a jistě nekončící) etapu tohoto specifického druhu výtvarného umění. Celá členitá expozice je doslova vyšperkována velkým množstvím adjustovaných originálů kreseb a obrázků špičkových výtvarníků animovaného filmu. Návštěvníkům je v přízemí k dispozici bar s cukrárnou, kde zájemci jistě ocení možnost shlédnout ve čtyřech kabinách filmových jukeboxů ze široké nabídky 140 filmů, ze kterých si sám vybere, co ho zajímá.
Pořádající společnost Art Movement k výstavě nevydala katalog, ten vtipně nahrazuje tiskovina zvaná OŽIVOVATEL, noviny vysvětlující všechno, co bychom měli o světech české animace vědět. Jedná se příležitostný, sběratelský tisk a bezesporu o něj budou mít zájem nejenom běžní návštěvníci výstavy, ale i studenti, učitelé, publicisté a výtvarníci, animací se zabývající.
Samostatnou epizodou v dějinách české animace tvoří autorské tzv. plastelínové filmy, kde kupříkladu vynikl Jan Švankmajer, vystudovaný režisér loutkového divadla, který často spolupracoval s malířem surrealistou Bedřichem Glaserem – viz kupř. jejích snímky Možnosti dialogu či Faust
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
