Evropští divocí koně totiž vypadali jinak, než se vědci od třicátých let minulého století domnívali. Vyplývá to ze studie Divoký kůň a pratur: klíčové druhy pro formování české krajiny, na jejímž vzniku se podíleli vědci z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity, Karlovy univerzity a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky. Studie v českém prostředí vůbec poprvé shrnuje nejen historické poznatky, ale také nejnovější výzkumy, které byly v této oblasti realizovány v posledních letech.

Jedna z největších změn oproti rozšířenému výkladu posledních desetiletí se týká zbarvení divokých koní. „Moderní genetické analýzy tisíce let starých kostí koní před a po domestikaci ukázaly, že původním zbarvením divokých koní v celé Eurasii byl hnědák. Tedy zvíře s hnědou srstí a černými žíněmi hřívy a ocasu. Tmavé byly rovněž spodní partie nohou. Toto zbarvení se jako jediné vyskytovalo od Iberského poloostrova až po Dálný Východ,“ upozorňuje spoluautor studie Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd. Moderní genetické výzkumy tak jednoznačně vyloučily, že by divocí koně v Evropě byli původně šediví. Právě břidlicově šedě zbarvené koně přitom šlechtili chovatelé v Německu i Polsku, když se v první polovině minulého století snažili zpětně vyšlechtit koně co nejvíce podobné divokým koním vyhubeným v Eurasii člověkem. Studie publikovaná českými vědci tak jednoznačně ukazuje, že tato plemena známá jako Heckův kůň a polský konik, nemají s divokými koňmi nic společného.