Evropská unie nemá společnou lesnickou politiku, tato oblast dle principu subsidiarity podléhá řízení jednotlivými členskými státy. Základy směřování evropského lesnictví byly položeny v Lesnické strategii EU v roce 1998 a v Lesnickém akčním plánu EU na období 2007-2011. Po dlouhé přípravě byla Evropskou komisí v září 2013 předložena Lesnická strategie EU pro lesy a navazující sektory do roku 2020. Jasně definovaným základem této strategie bylo trvale udržitelné lesní hospodaření, multifunkční role lesů, efektivita lesních zdrojů a globální odpovědnost za lesy. V roce 2018 bylo zahájeno posuzování dosaženého pokroku a probíhaly intenzivní snahy zainteresovaných stran, členských států a Evropského parlamentu vytvořit novou strategii, která by brala zřetel na aktuální klimatický, společenský a politický vývoj. Navzdory veškerým iniciativám byl tento proces změny v Evropské komisi protahován a nyní probíhá pod tlakem nového politického rámce Evropské zelené dohody (Green Deal) a Strategie biodiverzity EU do roku 2030.

„Návrh Lesnické strategie EU je pro nás jako zástupce nestátních vlastníků lesů skutečným zklamáním. Návrh strategie je nevyvážený, extrémně jednostranně totiž upřednostňuje ekologické parametry hospodaření v lesích. Je založený spíše na ideologii a emocích než na každodenní realitě v lesnictví,“ uvádí místopředseda SVOL Stanislav Janský a připomíná: „Většina lesů EU je v soukromém vlastnictví, a proto lze tuto strategii a její cíle realizovat pouze při skutečném uznání a respektování vlastníků lesů, kteří se o lesy po generace starají. Bez motivace a spolupráce vlastníků lesů a ohledu na vlastnická práva nemůže být žádná lesnická strategie úspěšná.“

Největší výzvou, které lesy a vlastníci lesů v současné době čelí, je změna klimatu, a jedinou jistotou je nejistota. Vlastníci lesů právě v této době potřebují politickou, společenskou a ekonomickou podporu jejich práce a úsilí, nikoliv strategii, která vytváří ještě větší nejistotu.