Velkým překvapením pro mne byl článek neúspěšného prezidentského kandidáta Tomio Okamury, který se podivným způsobem vyjadřoval k tématu loterií. V oblasti tohoto, zdůrazňuji, LEGÁLNÍHO průmyslového odvětví, podnikám již více než 20 let. Proto si troufám říci, že o této oblasti již něco vím – na rozdíl od pana Okamury, který ve snaze zalíbit se veřejnosti, vypouští ven prostřednictvím médií zkreslené informace a lži. Sází na to, že veřejnost této problematice nerozumí a proto s nadšením přijme každou líbivou větu. Co na tom, že není pravdivá…

Chápu, že pan Okamura založil novou politickou stranu a potřebuje pro ni získat potencionální voliče. Proto se uchyluje k populistickým výkřikům stejně, jak to před časem dělali zástupci Věcí veřejných. Jenže tento politik si neuvědomil, že jeho lži jsou velmi lehce vyvratitelné.

Předně nevím, kde vzal pan Okamura statistiku o přesném počtu sebevražd gamblerů. Dosud totiž neexistuje ani relevantní a přesná statistika o tom, kolik lidí hráčskou závislostí trpí, natož kolik lidí kvůli ní spáchá sebevraždu. Dojemný je také příběh (dle pana Okamury sice konkrétní, nicméně jakýkoliv konkrétní údaj v něm schází), v němž autor popisuje smutný rodinný příběh, způsobený gamblerem. Jsem si jistý, že by se daly napsat stovky, možná tisíce smutných příběhů například na téma rakoviny způsobené kuřáckou vášní, tragédií zaviněných alkoholem či nevěrou a podobně. Rozhodně přece neplatí pravidlo, že člověk, který si jde pro zábavu zahrát, musí být gambler nebo dokonce zločinec!