V pondělí 25. dubna zahraje Šostakovičovu 1. suitu pro jazzový orchestr, populární valčík Arama Chačaturjana ze scénické hudby k Lermontovově hře Maškaráda nebo Piazzolův Koncert pro bandoneon. Raritou bude provedení jazzového oratoria Ervína Schulhoffa H.M.S. Royal. Diriguje Tomáš Brauner. Hosty v sále i posluchače přímého přenosu ČRo Vltava provedou večerem Lucie Výborná a Jan Pokorný.
PROGRAM
Dmitrij Šostakovič
Suita pro jazzový orchestr č. 1
Aram Chačaturjan
Valčík ze suity ke hře Michaila Jurjeviče Lermontova Maškaráda
Astor Piazzolla
Koncert pro bandoneon a komorní orchestr „Aconcagua“
Ervín Schulhoff
H.M.S. Royal Oak, jazzové oratorium pro sóla, sbor, recitátora a orchestr
Tomáš Brauner, dirigent
Bjarke Mogensen, bandoneon
Petra Froese, soprán
Jaroslav Březina, tenor
Český filharmonický sbor Brno,
sbormistr Jan Ocetek
Lucie Výborná, Jan Pokorný, moderace
SMETANOVA SÍŇ OBECNÍHO DOMU, PONDĚLÍ 25. DUBNA V 19.30 HODIN
Veřejná generální zkouška od 9.30 hodin.
Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava.
H.M.S. Royal Oak, jazzové oratorium
Ervín Schulhoff
(1894–1942)
Ervín Schulhoff je tak trochu neprávem opomíjenou osobností. Jde o prvotřídního skladatele s originální estetikou. Tato originalita, způsobující jistou nezařaditelnost do muzikologických škatulek, je možná příčinou, proč je Schulhoffova osobnost zmiňována spíše okrajově v celkových souvislostech s tvorbou první poloviny 20. století. Kromě malé brožurky z roku 1946 dodnes neexistuje větší životopis. Schulhoffova „nezařaditelnost“ leží v mnoha rovinách. Jeho národnostní zakotvení se nachází někde mezi českým a německým, pomineme-li židovské kořeny. Jako německy hovořící studoval na doporučení samotného A. Dvořáka českou konzervatoř v Praze, stýkal se s oběma komunitami a pro obě byl autoritou. Zároveň často pobýval v Německu, kde ho rovněž velmi uznávali. Žánrově se pohyboval mezi mnoha oblastmi: jazzové opojení u něj bylo větší, než u klasiků hudby 20. století, a trvalo mnohem déle. Jako jeden z mála v české kotlině se zajímal o schönbergovské výboje, zároveň spolupracoval s Aloisem Hábou na čtvrttónové hudbě. Možná, že mnohým nejsou sympatické Schulhoffovy dadaistické hudební žerty. Dávno před Johnem Cagem vytvořil klavírní skladbu, která obsahuje samé pomlky a navenek nic nezní. V jeho Sonatě Erotice pro ženský hlas sólo z roku 1919 (!) slyšíme nepokrytě vydávané zvuky a slova těch nejintimnějších chvil lidského života. A s největší pravděpodobností dnes také vadí jeho silně komunistické smýšlení, vedoucí až k čestnému občanství v tehdejším Sovětském svazu a k vytvoření kantáty na text Marxova Komunistického manifestu a symfonie věnované Rudé armádě. Ono čestné občanství vedlo k tomu, že byl po příchodu nacistů do Čech zatčen a deportován do koncentračního tábora, kde zemřel.
Jak vidno, stran stylové orientace byl Schulhoff všestranný. Jediné, od čeho vlastně nikdy neustoupil, bylo ovlivnění jazzem. Jeho jazzové oratorium H.M.S. Royal Oak je rovněž jistým experimentem. A to již v základní koncepci, totiž vytvořit rozhlasové dílo, které by nebylo omezeno na pouhé rozhlasové vysílání. Název je jménem bitevní lodi, na které došlo v roce 1928 ke vzpouře z netypických důvodů: její velitel zakázal provozování jazzu. Případ vybudil ohromnou mediální kampaň a velitel byl nakonec pod tlakem veřejného mínění odsouzen vojenským námořním soudem k pokutě. Kantáta, rozdělená do řady drobných čísel, z nichž některá uvozuje svým vstupem recitátor, byla poprvé uvedena na rozhlasových vlnách, nicméně, mnohé stanice odmítly dílo provozovat, protože by to mohlo vést ke snížení poslechovosti. Problém, se kterým se potýkají stanice, usilující o výbojné či aspoň méně typické programy, evidentně existuje již léta…
Otomar Kvěch
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
