„Otakar Švec byl velice talentovaný sochař, který se bohužel zapsal do povědomí národa pouze Stalinovou sochou, a to byla pro něho vlastně tragédie. Jeho ostatní díla totiž byla na svou dobu mimořádně progresivní,“ říká ke své postavě představitel hlavní role Jan Novotný a pokračuje: „Otakar Švec se do soutěže sám nepřihlásil, on byl vyzván – jako ostatně další plejáda kvalitních i nekvalitních sochařů. Každý, kdo se do nějakého klání přihlásí, tak přirozeně chce vyhrát. Ale každé vítězství, nebo prohra, přinášejí důsledky. Krásně se to takhle formuluje, ale když je v sázce lidský život a strach o sebe a hlavně o své blízké, tak pozdější soudy těchto rozhodnutí v době svobody a demokracie mohou být někdy zlé a scestné.“

Herečka Zuzana Stivínová, představitelka Švecovy manželky Vlasty, jej doplňuje: „Švecova tvorba byla do té doby opravdu originální a výjimečná. Myslím, že lidé znají jeho dílo, určitě jeho Motocyklistu, ale kolikrát nevědí, že je to ten Švec, autor Stalina. A málokdo si už vzpomene, jak skončila paní Švecová, ale proto tu je film Monstrum, aby ten příběh vyprávěl.“

„Pomník a jeho autora od sebe oddělit nelze. Mohutnost toho monstra a tragédie malého člověka společně tvoří jedno téma. Člověk, tvůrce a doba. A cosi, čemu se dá říkat Démon souhlasu. Každý, i nejinteligentnější člověk mu může vždycky, všude a znovu podlehnout, ale zároveň i nejvíc zasažený jedinec se může z jeho sevření osvobodit. Někdy už je ale pozdě,“ říká režisér Viktor Polesný.