První bratislavský díl zahájí Jan Kraus jako již tradičně glosováním aktuálního dění, v případě tohoto dílu rozebere svou cestu do Bratislavy vlakem, protože cestování po D1 přináší příliš mnoho „dobrodružství“. „Kdybych chtěl přijet po D1, tak to bych musel jet už včera!“ pronášel s ironií sobě vlastní a ve stejném duchu zhodnotil i cestu vlakem – rychlíkem, který jezdí mezi Prahou a Bratislavou již šedesát let. „Všechno je původní, i polstrování… Jen ceny v jídelním voze aktualizovali…“ komentoval svou jízdu vlakem dál a skončil zprávou ze slovenské ekonomiky: „Rád bych vám pogratuloval, milí přátelé, četl jsem, že jste nás ekonomicky dohnali. A dohnat tak vyspělou zemi, to jistě nebyla legrace… Dokázali jste to!“

Jako první host usedl ve studiu hudebník Jožo Ráž. Moderátor mu poděkoval za to, že přišel do televize, protože ví, že to nemá úplně rád. Jan Kraus si nasadil kšiltovku kapely Elán – prý si hned připadá mladší. Pak se Joža zeptal na jeho úraz, který se mu před lety stal na motorce. „Jediné, co je zvláštní, tak že jsem neviděl žádné světlo v tunelu,“ přemýšlel Jožo. Jan Kraus pak stočil téma k politice, i když v názorech na ni se prý spolu nikdy neshodnou. „To si nemyslím, oba jsme inteligentní…“ „Nezačal jste špatně!“ přijal se smíchem moderátor. Bavili se pak spolu o Vladimíru Mečiarovi a Jožo přiznal, že si svým postojem vysloužil spoustu nepřátel. Moderátor raději změnil téma a přešel k Jožově manželce – hudebník zavzpomínal, že se poznali v šesté třídě, v deváté spolu začali chodit a jsou spolu dodnes. Jožo mluvil o své manželce jako o té nejhodnější ženě. „Já jsem nenormálně hodný a laskavý člověk,“ zamýšlel se pak také nad svými vlastnostmi Jožo. Jan Kraus se přidal: „Já jsem taky nejlepší člověk, kterého znám!“ Rozhovor se nakonec opět stočil k nehodě a Jožo připustil, že mu vlastně zachránila život. Jan Kraus se v rozhovoru s hudebníkem vlastně stále vracel k načatým tématům – kromě motorek a nehody zejména k hostově ženě a třeba i politice na Slovensku. Jožo vyjádřil názor, že Slovensko je „malá krajina“, a proto musí poslouchat a nemohou rozhodovat. „Jak nemáte prachy, tak nemáte pravdu! Kapitalismus je systém, který vede do pekla. Socialismus je spravedlivější…“ A Jan Kraus to upřesnil: „Socialismus je sen, který neexistuje…“