Bylo tomu tak například i v libereckém Jedličkově ústavu, kde si tři muži z ČEZ Distribuce a jeden z ČEZ ESCO navlékli pracovní rukavice a chopili se pily, sekery či velkých zahradnických nůžek. Čekalo je totiž čištění rokle, respektive strmé stráně spadající k bývalému jezírku v tamním lesoparku, od náletových dřevin. „Je to takový nekonečný koloběh, dobrovolníci na jedné straně začnou, a když dojdou na konec, mohou začít znova. Rozumí se, že tím myslím všechny dobrovolníky, kteří se u nás během roku vystřídají. Je přitom jedno zda jsou z ČEZu nebo odjinud, vždy jsme se všemi spokojeni. Svou práci u nás každý odvede bezezbytku,“ konstatoval spokojeně Roman Hégr, vedoucí technického zabezpečení Jedličkova ústavu.

„Vyčistit stráň od náletových dřevin by pochopitelně klienti ústavu nezvládli a jeho personál je tady od toho, aby jim plně věnoval veškerou péči. Na nás je pak alespoň jeden den v roce pomoc tam, kde je to zrovna zapotřebí,“ dodal za všechny energetiky Jan Folprecht z ČEZ Distribuce. Tím vlastně i naznačil, že v „Jedličkárně“ se svými kolegy není poprvé a určité ne ani naposledy.

Stejně tomu tak bylo i ve skanzenu lidové architektury v Zubrnicích, kde již popáté skupina energetiků z několika společností Skupiny ČEZ navázala na práce z předchozích let. Čtyři ženy likvidovaly náletové dřeviny ve strouze pod mlýnem Týniště čp. 28. Pětice mužů například planýrovala prostor mezi domem z Řehlovic a mlýnem. Především odstraňovali trčící kameny ze země, Velké žulové kvádry vykopávali a transportovali na jiné místo i přímo před domem. Vykopávali i jámy pro usazení hraničních kamenů. „S pomocí lidí z ČEZ jsme velmi spokojeni. Už pátým rokem se nebojí přiložit ruce k dílu a je jedno, zda jde o muže či ženy. Letos bych jen zase zopakoval slova chvály z předchozích let,“ poznamenal František Ledvinka, vedoucí Skanzenu Zubrnice.