Žaloba se týkala brněnské textilní továrny Reimann & Sohn (předválečný název „Weiss & Hanák“). V soudním řízení potomek původních vlastníků společnosti Weiss & Hanák požadoval po České republice náhradu ve výši 1 276 000 000,- Kč za majetek, který byl v roce 1945 znárodněn rodině na základě tzv. Benešových dekretů. Na soud se se svým nárokem obrátil poté, co Ministerstvo financí ve správním řízení zamítlo jeho žádost o přiznání požadovaného odškodnění. Žadatel totiž ve vazbě na poválečné restituce neprokázal, že je oprávněnou osobou. Dalším důvodem zamítnutí byl speciální charakter polistopadových restitučních zákonů a také promlčení nároku jeho žádosti o přiznání požadovaného odškodnění.