Předem třeba zdůraznit, že o peripetiích netopýřích koronavirů jsme dnes díky moderním technikám genomické analýzy a rozsáhlým celosvětovým šetřením informováni dosti podrobně – za posledních 15 let bylo této problematice věnováno téměř 11 000 studií, jen od počátku tohoto roku se objevilo na 120 vědeckých prací s touto tematikou. Pro potřeby základní vstupní informace lze z nich v naprosté stručnosti shrnout následující:

Interakce s viry jsou neodmyslitelnou součástí historie všech obratlovčích skupin. Mimochodem, i v našem – lidském genomu tvoří více než 8% virové sekvence – pozůstatky infekcí, s nimiž naši předkově bojovali v průběhu milionů let naší historie. V podobném rozsahu jsou nejrůznější viry i součástí symbiontního mikrobiomu, tvořícího v průměru kolem tří procent tělesné hmotnosti obratlovců. Během milionů let společné historie byly takovéto symbiontní viry zbaveny svých nebezpečných komponent a svým hostitelům nijak neškodí. Tak je tomu i s koronaviry, skupinou, která provází netopýry od počátků historie tohoto řádu před 50 miliony let. Jejich kultivačním prostředím jsou tropické jeskyně, kde v podmínkách absolutní vlhkosti a vysoké teploty žíjí statisícové kolonie netopýrů. Jedině zde – zhruba u 6 % místních obyvatel, pravidelně tato místa navštěvujících, byly prokázány přímé infekce netopýřími koronaviry, ve všech případě ovšem bez jakýchkoliv zdravotních dopadů. Netopýří koronaviry člověku zjevně neškodí.