Zkušebním jízdám předcházela měření diagnostickými prostředky Správy železnic a provedená Technicko-bezpečnostní zkouška, která potvrdila způsobilost příslušného traťového úseku k jízdám dvousetkilometrovou rychlostí.

Ejpovický tunel byl budován pomocí razicího štítu o menším průměru, v jeho tubusech je vybudována pevná jízdní dráha. V takovém prostředí, kdy souprava představuje „píst“, se chová trakční vedení jinak než ve dvoukolejném tunelu nebo na širé trati. Vzhledem k tomu, že metoda stavby Ejpovického tunelu se ukázala jako vysoce efektivní, předpokládá se její použití při projektování a stavbě nových železničních tunelů. Vlastní zkušební jízdy byly realizovány speciální měřicí soupravou ÖBB tvořenou dvěma hnacími vozidly řady 1116 Taurus, vybavenými měřicím sběračem, mezi nimiž byl umístěn vůz pro diagnostiku trakčního vedení.