Vzhledem k objemu finančních prostředků považujeme za logické, aby se vedení VZP seznámilo s objektem, který nikdy nenavštívilo, nezná jej a neví, jak pracuje. Včera v podvečer jsme obdrželi informaci, že ředitel VZP pan Kabátek trvá na schůzce v jejich sídle a zároveň podklady týkající se časově omezené smlouvy na léčbu pojištěnců VZP. Vedení proto požádalo o čas na prostudování smlouvy a zejména porovnání s dlouhodobou smlouvou uzavřenou mezi protonovým centrem a Vojenskou zdravotní pojišťovnou ČR. Týká se všech diagnóz, pro které je protonová terapie vhodná a nijak neomezuje počty pacientů včetně práva rozhodnutí o vhodnosti léčby, která je na lékařích protonového centra.

K počtům léčených pacientů v zemích EU, které poskytla médiím VZP sdělujeme, že jsou pouze odrazem nedostatku protonových center, nikoli výpovědí o potřebě protonové terapie. Ani budoucí plná kapacita protonového centra v Praze nebude stačit doporučenému počtu pacientů vhodných pro protonovou léčbu, jak stanovila Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky, tedy nejméně 10 až 15% z pacientů určených pro ozařování. To je v reálu přes 3000 nemocných ročně.  Kupříkladu ve Velká Británii se ve skutečnosti doposud neléčil ani jediný pacient, protože žádné protonové centrum nemá a všichni jsou posíláni do zahraničí. Dvě centra se státní podporou staví a další staví soukromé subjekty. Stejně tak Švédsko, Holandsko, Polsko a další státy. Během dvou let přibyde na mapě 35 nových center, v dalších letech budou dokončeny desítky dalších. To, že Česká republika má v této oblasti významný náskok před ostatními zeměmi je výhodou pro české pacienty, která však byla již téměř rok prakticky promarněna.

V přiloženém dokumentu se kupříkladu můžete dočíst, že ve Švédsku s menší populací dospěli k obdobnému odhadu jako SROBF, tedy 2500 pacientů. V Nizozemsku odhadují reálnou potřebu protonové léčby pro 17% onkologických pacientů, shodná čísla publikovalo i Dánsko.