Dotazníkové šetření se zaměřilo na skupinu účastníků univerzity třetího věku (senioři ve věku 60 a více let) a na studenty standardního denního studia (věk 18–28 let) na Univerzitě Palackého v Olomouci. Celkově se výzkumu zúčastnilo 545 respondentů, zástupců obou generací byl zhruba stejný počet. Při vyplňování dotazníků odpovídali na dotazy ohledně hodnocení Miloše Zemana, kýžených vlastností spojených s prezidentem obecně, postavení prezidenta v rámci politického systému ČR a dřívějších prezidentů naší republiky.
Nejvýraznější rozpory v názorech mladší a starší generace olomouckých studentů se objevily v hodnocení současného prezidenta, rozdíly v tzv. sémantickém diferenciálu zde dosahovaly místy až 40 %. V čem se obě skupiny lišily? Mladými studenty byl Miloš Zeman nahlížen jako nemorální, hájící cizí zájmy a sociálně necitlivý, studenti-senioři ho naopak posuzovali jako osobu morální, hájící naše zájmy a sociálně citlivou. Největší rozdíl byl zaznamenán právě v posuzování sociální citlivosti současného prezidenta. Tento trend se potvrdil i v celkové klasifikaci dosavadního působení Miloše Zemana v prezidentské funkci – stylem školního známkování se u studentů-seniorů pohyboval mezi chvalitebnou až dobrou, u mladých studentů to bylo na propadnutí. Obě skupiny se naopak shodly na tom, že prezident je politicky aktivní, zkušený a neúplatný.
U dotazníkových otázek zaměřených na obecné vlastnosti prezidenta se starší a mladší generace v odpovědích nelišily. Spíše důležitý pro ně byl fyzický vzhled prezidenta, individuální osobnostní rysy a vzdělání, naopak pohlaví roli nehrálo. Obě skupiny shodně uvedly, že prezident by se měl vyznat především v oblastech ekonomie a práva a mít sociálněhumanitní a historický přehled. Věk respondentů se ale zajímavě projevil v návrzích na zvýšení či naopak snížení věkové hranice pro kandidaturu na prezidenta – 20 % mladých studentů bylo pro snížení této hranice, 20 % studentů-seniorů naopak pro její zvýšení. Zde tak lze pozorovat prvek jakési generační identifikace.
Výzkum se zaměřil i na otázku pravomocí hlavy státu. Mladí studenti se v ní oproti studentům-seniorům častěji přikláněli k polo-prezidentskému systému, když považovali prezidentovy pravomoci za nedostatečné.
Respondenti hodnotili i předchozí české a československé prezidenty a také neúspěšné kandidáty první přímé volby prezidenta ČR, všem rozdávali známky jako ve škole. Mezi nejlépe hodnocené prezidenty v historii republiky patřili Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Havel a Eduard Beneš, nejhorší známku dostaly hlavy státu z počátku a konce komunistické éry, Klement Gottwald a Gustav Husák. V tomto ohledu se jména ani pořadí u obou generací neměnily, jen Václava Havla hodnotili studenti-senioři o něco přísněji. U mladších studentů byl obecně patrný sklon k pozitivnějšímu hodnocení prezidentů. Výjimkou byl ale Ludvík Svoboda, kterého lépe oznámkovali studenti univerzity třetího věku. To může souviset s přímou zkušeností starší generace s tímto prezidentem, ale také s osobními sympatiemi, neboť mnoho dobrých známek získal Svoboda od seniorek. Při výběru kandidáta v prvním kole přímé prezidentské volby byli nejčastější volbou mladších respondentů Karel Schwarzenberg, Vladimír Franz či Táňa Fischerová, studenti-senioři nejčastěji hlasovali pro Miloše Zemana, Karla Schwarzenberga a Jiřího Dienstbiera. V druhém kole pak studenti častěji podporovali Karla Schwarzenberga, respondenti z řad seniorů naopak Miloše Zemana.
Kvantitativní výzkum provedli studenti Katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky FF UP Jan Burianec, Petr Beneš, František Válek, Markéta Holubová a Ekaterina Shlygina a proběhl přímo na půdě olomoucké univerzity.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
