Veleba se snaží odůvodnit tento nápad nutností „sjednotit zemědělce a posílit jejich hlas.“ Ve skutečnosti se ale jedná spíše o snahu posílit hlas Agrární komory na úkor ostatních nevládních organizací stojících mimo komoru, a naopak snahu jejich hlasy tímto způsobem uvnitř komory eliminovat. Nutno podotknout, že pokud by AKČR skutečně šlo o potřeby farmářů sdružených v těchto organizacích, nemusely by ani vzniknout, natož hájit své zájmy samy.

Svaz marginálních oblastí sdružuje podhorské a horské zemědělce, mezi nimiž je i mnoho ekologických farem a extenzivně hospodařících sedláků. Jak AKČR obhajuje zájmy těchto farem i samotný multifunkční charakter zemědělství, je zřejmé z jejích postojů a stanovisek k budoucímu rozdělení podpor v dalším rozpočtovém období do roku 2020. Vedení AKČR se i přes hlasy svých chovatelů skotu stále nevyjádřilo pro vyvážení nedostatku financí v environmentálních podporách např. přesunem 15 % prostředků z přebujelého I. pilíře a paradoxně navrhuje zvýšit dotace do intenzivního zemědělství, přestože intenzivní výroba profituje z dlouhodobého růstu cen komodit.

AKČR navíc prosazuje rozšíření výměry oblastí podporovaných z titulu méně příznivých podmínek hospodaření na dvojnásobek, čímž zajistí dotace i pro řepku a pšenici v úrodnějších oblastech a rozmělněním prostředků o peníze připraví oblasti skutečně neúrodné.