Letní prázdniny jsou u konce. Děti školou povinné se navracejí do školních lavic. To s sebou nese i každodenní cestování do školy a zpátky domů. Především u žáčků prvního stupně základní školy není dobré spoléhat na to, že budou cestu do školy zvládat bez potíží. Spíše naopak. Schopnost dětí bezpečně se pohybovat v silničním provozu bývá nejednou přeceňována. Zvláště chování dětí ve věku do 11 let může být nevyzpytatelné. Přemýšlejí a jednají jinak než my dospělí. „Nejen s novopečenými školáčky je proto dobré ještě před zahájením školního roku opakovaně projít či projet trasu od domova do školy a zpět. Za dne a po trase, kterou znají, potřebují dohled dospělého přibližně do 7 let. Bezpečné osvojení si samostatného pohybu po rušných ulicích budou nejednou zvládat až ve svých 12 letech. Děti opravdu nejsou zmenšeninou dospělých. Především žáčci prvního stupně základní školy jsou s ohledem na dopravní bezpečnost nespolehliví,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

Dítě jako chodec

Cesta vhodná pro dospělého nemusí být tou nejlepší variantou. Na dítě mohou číhat nebezpečí v podobě přecházení přes rušné ulice v místech, kde nejsou přechody pro chodce či kde není provoz chodců řízen semafory. Malý školák může narazit na komplikace, které dospělý nevnímá. Před začátkem školního roku neuškodí opakovaně s ním projít celou trasu. Podrobně mu vysvětlit, kudy jít a kde přecházet. „Dítě musí mít prostor, aby se mohlo samo průběžně ptát. Svými otázkami doprovázejícímu rodiči naznačí, že mu něco není jasné, případně, že v něčem vidí velký problém. Na vše je třeba dívat se dětskýma očima. Co vidí dospělý, často bývá malému školákovi ukryto. A naopak. Instruktáž musí být maximálně názorná,“ říká Roman Budský.