Mikrospánek zpravidla neudeří z čistého nebe. Před jeho nástupem řidiči pociťují zvýšenou únavu a dokonce ospalost, mají problémy s koncentrací pozornosti. Jejich oční víčka klesají, šoféři začínají ztrácet kontakt s realitou. Na vnější podněty reagují zpomaleně, hůře zpracovávají potřebné informace, hůře se orientují ve složitějších dopravních situacích. Bohužel však tyto varovné příznaky řadu řidičů neodradí od další jízdy. Podle německé Rady pro bezpečnost silničního provozu (DVR) 45 procent řidičů je přesvědčeno, že jsou schopni se s příznaky únavy během jízdy vypořádat, 43 procent si je jisto, že bezpečně rozeznají okamžik, kdy by mohl udeřit spánek. A celých 17 procent pokračuje v jízdě navzdory pociťované silné únavě.

Kdy a na koho číhá zvýšená hrozba mikrospánku?

Nadprůměrné riziko vzniku mikrospánku z únavy hrozí od druhé do páté hodiny ranní. Usnutí za volantem však může překvapit i během dne, nejčastěji mezi třináctou až patnáctou hodinou. Na pozoru by se měli mít hlavně mladí lidé ve věku do 25 let, dále pak osoby trpící poruchami spánku či jedinci pracující na směny. Únava ovšem číhá i na zkušené řidiče profesionály. Varovat je třeba i dovolenkové řidiče, kteří se vydávají na mnohasetkilometrovou cestu. A na pozoru se musí mít i ti, kdo trpí nespavostí či chorobou zvanou chronická spánková apnoe. Dlouhé hodiny strávené za volantem jsou opravdu únavné. „Podle německé společnosti Dekra čtyřhodinová jízda bez přestávky prodlužuje reakční časy řidičů o plných 50 procent, současně se dvakrát zvyšuje riziko účasti na dopravní nehodě. Ovšem po šestihodinovém řidičském maratonu je toto riziko vyšší až 8x. Pocit absolutního bezpečí pro unavené řidiče je falešný především na dálnicích. Dle francouzské Association Prévention Routière tam právě oni způsobí každou třetí tragickou nehodu,“ uvádí Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.