Z článku i z citovaných prohlášení zadavatele však vyplývá pouze nepochopení fungování správního řízení, dozorové role ÚOHS a neznalost principů hospodářské soutěže.

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že uvedená problematika, tedy nákup akcií dopravní společnosti zadavatelem, dosud nebyla z pohledu veřejných zakázek řešena a jedná se o téma z právního hlediska značně komplikované. Navíc věc přesahuje regionální charakter, neboť na rozhodnutí, zda jde o legální způsob, jak si zajistit autobusovou dopravu, čekají jistě i další kraje.

Správní řízení je dle českého právního řádu dvojinstanční, tedy proti rozhodnutí prvního stupně je možno podat opravný prostředek a rozhodnutí je následně přezkoumáno instancí druhou. Není přitom výjimečné, že druhý stupeň zjistí pochybení a napadené rozhodnutí zruší a vrátí k opětovnému přezkoumání do stupně prvního. Předmětné rozhodnutí nebylo pravomocné a skutečnost, že bylo napadeno rozkladem, svědčí o tom, že s ním nebyli všichni účastníci ztotožnění.