Vzpomínkový večer se konal ve čtvrtek od 19 hodin v Kulturním domě Akord v Ostravě. Zúčastnili se ho pamětníci, organizátoři minulých i současných ročníků i různí hosté v čele s delegací z Ministerstva životního prostředí ČR. Pořadatelé večer rozdělili do čtyř částí po desetiletích. Před každou kapitolou ekofilmové historie zazpívala mladá a talentovaná zpěvačka Veronika Sobčáková píseň, která byla populární v daném období. „Dámy a pánové, zveme vás tímto na cestu časem. Na cestu minulostí, a začneme obdobím 1974 až 1983,“ řekla na úvod ředitelka Ekofilmu Marcela Heříková, která akci moderovala spolu s Janem Fišarem. Ten ji doplnil: „Festival se od samého počátku zabýval tématy, která ovlivňovala život celé planety, byť se týkala zdánlivě podceňovaných maličkostí, jako jsou odpady.“

Před každým desetiletím zhlédli hosté sestřih toho zásadního, co se v onom období událo. Na plátně viděli i tehdejší vítěze Ekofilmu. Poté ke všem promluvil pamětník a gratulant. Prvním řečníkem byla Jiřina Kábrtová spolu s gratulantem Janem Cimickým, uznávaným psychiatrem. „Pamatuji si, jak jsem se zúčastnila úplně prvního ročníku Ekofilmu. Tehdy jsem byla studentkou mineralogie na Masarykově univerzitě a moji osvícení vyučující mne jako jedinou studentku pocházející z Ostravy na festival vyslali. Dva dny jsem se tak mohla koukat na filmy a nesmírně mne to bavilo,“ vzpomínala s úsměvem Jiřina Kábrtová, současná ředitelka Ostravského muzea a spolupracovnicí současného Ekofilmu. Gratulant Jan Cimický pak řekl: „Přiznám se, že jsem byl poněkud překvapen pozvánkou s tím, že má být prvním gratulantem psychiatr. Každopádně přeji Ekofilmu minimálně dalších 40 let a možná ještě více. Naše planeta si zaslouží, aby se zbavila všeho neřádstva, a my si zasloužíme festival, který nám o tom přinese svědectví.“

K období 1984 až 1993 vystoupili Zdeněk Majkus z Ostravské univerzity, pamětník, později organizátor Ekofilmu a Pavel Vantuch, režisér a kolega historika Karla Čáslavského. „Osmdesátým letům se říkávalo, že jsou zlatá, a to nejen v kultuře, ale i ekologii. Náš festival zažíval právě v osmdesátých letech své pubertální období, se vším co prostě puberta obnáší. Byl plný nadšení, elánu, entusiasmu, ale i chyb či horlivých diskuzí. Pamatuji si na sály přeplněné lidmi, mnozí se ani nedostali dovnitř. Pak se festival dostal do jižních Čech a nyní zažívá renesanci opět v Ostravě. Moc bych mu přál, aby se dostal zpátky do svých studentských let právě kvůli tomu nadšení, zejména mladé populace,“ podotkl Zdeněk Majkus. Pavel Vantuch jej doplnil: „Ekofilm do Ostravy prostě patří. Hodně věcí se tady od dob, kde jsme v Ostravě s Karlem Čáslavským natáčeli, změnilo k lepšímu. Filmy s ekologickou tématikou by se měly dále točit, pomáhat tomuto trendu a být v televizi. A samozřejmě i na této akci.“