Článek „Za volně dostupnou wi-fi síť hrozí restauracím či hotelům likvidační pokuty“ obsahuje řadu nepravdivých tvrzení (odkaz na článek ZDE).

Zásadní informací pro veřejnost je, že ani GDPR, ani unijní regulace soukromí a elektronických komunikací nevyžaduje wi-fi síť zabezpečit, tj. zaheslovat. Ochrana soukromí totiž vychází z oprávnění na informační sebeurčení subjektu údajů. Osobní údaje patří subjektu údajů a je primárně na jeho svobodném rozhodnutí, komu je poskytne; výjimky stanoví právní předpis. Je tedy na každém člověku, zda se rozhodně používat cizí nezaheslovanou síť, je to na jeho vůli.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že přenos dat se řídí GDPR toliko podpůrně. Primární regulací je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES, o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích), která byla do českého právního řádu transponována zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) a zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). V současné době probíhá v EU jednání o nahrazení směrnice o soukromí a elektronických komunikacích novým nařízením, o kterém ÚOOÚ pravidelně informuje.

Dalším nepravdivým tvrzením je představa, že by provozovatel nezabezpečené wi-fi sítě odpovídal za kybernetický útok spáchaný jejím prostřednictvím. V právním státě odpovídá útočník, nikoliv vlastník nástroje. Lze to přirovnat odpovědnosti vlastníka kamionu za vražedný útok jím spáchaný.