Buttarelli představil inovativní pojem digitální etika, vlastně tematický středobod celé konference, která tentokrát neměla být jen o soukromí a ochraně dat, nýbrž především o lidských hodnotách.

Upozornil, že nezpochybňuje soukromí coby univerzální hodnotu a současně konstatoval, že mnozí lidé mohou soukromí v dnešní době považovat za mrtvé. „Jednotlivci potřebují prostor v duševním i fyzickém smyslu k přemýšlení a rozvoji vlastní osobnosti. Od společnosti se pak očekává, že bude tuto potřebu soukromí uznávat,“ zdůraznil.

Ochrana osobních údajů pak přišla jako odpověď na rostoucí výkonnost výpočetní techniky a dostupnost informačních systémů. Právě schopnost shromažďovat a využívat velká množství informací a vytváření zisku z této činnosti má dopad na svobodu a soukromí jednotlivce. „Proto se objevily zákony zakládající práva lidí coby nositelů osobních údajů a současně ukládající požadavky pro ty, kteří z užívání jejich dat profitují. Současně zakotvily mechanismy pro kontrolu a prosazování těchto zákonných povinností,“ uvedl Buttarelli a vyzval k dalšímu kvalitativnímu kroku od klasického respektu vůči soukromí směrem k udržitelné etice v digitalizované společnosti. „Digitalizace proniká téměř do všech oblastí hospodářství, do našich společenských vztahů, do politiky a vládnutí. Je poháněna především vizí očekávající, že stroje převezmou (dosud) lidské rozhodování a odpovědnost za něj,“ upozornil.

Zmiňovaná etika pro něj představuje všeobecně sdílený a často podvědomý smysl rozlišovat správné a špatné v různých podmínkách a situacích. „Filozofové by na tomto místě dokázali vysvětlit, jak se onen etický konsensus vyvíjel historicky. V současném digitálním prostředí však už taková shoda neexistuje. Ani v Evropě, ani celosvětově. My ji však naléhavě potřebujeme, neboť digitální technologie a datové toky jsou výrazně globální. Slovy Williama Gibsona: ,Budoucnost už je tu, jen není příliš rovnoměrně rozdělená,'“ citoval Buttarelli kyberpunkového romanopisce.