David Uhlíř se ujímal své funkce s renomé zkušeného advokáta. Není divu, byl advokátem téměř třicet let. Začínal v Advokátní poradně č. 2 v Praze, v roce 1994 si založil vlastní advokátní kancelář a na Ústavní soud přicházel jako místopředseda představenstva České advokátní komory.

Nikdy neskrýval, že jeho advokátním mentorem a osobním přítelem byl Otakar Motejl, jehož přístup k právu i lidem si osvojil. Proto ve svých případech jasně odlišoval dobro a zlo, upozorňoval na nesmyslný formalismus a často si kladl etické otázky, protože ve spisech neviděl jen paragrafy, ale především lidské osudy.  

Jako soudce byl určen zpravodajem v celkem 2 915 senátních a 33 plenárních řízeních. Neměl rád ukvapená rozhodnutí a díky své klidné povaze dokázal ve spolupráci s ostatními soudci najít shodu na nejlepším možném postupu. Hlasité „ne" si vyhradil jen tehdy, když šlo o zásadní hodnotové otázky, které považoval za nepodkročitelné.

S Davidem Uhlířem neodchází jen skvělý právník a odborník na občanské právo, ale také velmi platný člen soudcovského týmu. Díky své jazykové výbavě často zastupoval Ústavní soud na mezinárodní scéně, kde pro nás získával cenné kontakty a sympatie. Ochotně ale rozmlouval i se studenty a s každým, kdo se chtěl o ústavním soudnictví dozvědět víc. Může se zdát zvláštní, když se o soudci napíše, že byl oblíbený, ale David Uhlíř opravdu oblíbený byl. U kolegů, u spolupracovníků, u studentů. Nejen pro svůj nadhled, rétorické mistrovství a filantropii, ale především proto, že nesnášel přetvářku a zůstal opravdový.

Pro Ústavní soud bylo ctí mít takového soudce a mně bylo ctí působit po jeho boku. Jménem soudců i zaměstnanců chci Davidu Uhlířovi poděkovat za jeho desetiletou službu spravedlnosti.