Stěžovatel je otcem dvou synů (nar. v roce 2007 a 2009). Při rozvodu stěžovatele s matkou dětí v roce 2012 soud schválil dohodu rodičů, kterou byly děti svěřeny do péče matky a styk dětí s otcem nebyl soudně určen, rodiče se na něm dohodli mimosoudně tak, že se stěžovatel se syny stýkal každý druhý víkend od pátku odpoledne do neděle večer a každé pondělí a úterý odpoledne. V lednu 2014 stěžovatel podal návrh na změnu péče o děti a jejich svěření do střídavé péče, alternativně navrhl úpravu styku. Okresní soud návrh stěžovatel na změnu péče o syny zamítl s odkazem na názor znalkyně a opatrovníka. Soud zároveň stanovil styk stěžovatele se syny, opřel se přitom o posudek znalkyně, která doporučila rozšíření styku o přespání mezi dvěma všedními dny. Stěžovatel podal proti rozsudku odvolání, ve kterém trval na střídavé péči a v případě neúspěchu na rozšíření styku s dětmi. Krajský soud odvolání zamítl s tím, že mezi rodiči chybí dobrá komunikace, která je předpokladem střídavé péče a částečně změnil také výrok okresního soudu o styku stěžovatele s dětmi tak, že styk stěžovatele s dětmi zúžil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Co se týče nesouhlasu stěžovatele s tím, že mu děti nebyly svěřeny do střídavé péče, z rozsudku okresního soudu je zřejmé, že se soud pečlivě zabýval otázkou, co je v dané věci v nejlepším zájmu dětí. Soud rozhodl zejména na základě znaleckého posudku, že není v nejlepším zájmu dětí rozhodnutí o péči měnit, neboť děti cítí domov u matky a i jejich přáním je zůstat žít primárně s matkou. Tyto okolnosti jsou z pohledu rozhodování o změně péče relevantní  a odůvodnění je schopno z ústavněprávního pohledu obstát. Ústavní soud k tomu s odkazem na svůj dřívější nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 (tisková zpráva a nález viz: http://www.usoud.cz/aktualne/zajem-ditete-je-dulezitejsi-nez-stabilita-vychovneho-prostredi/) zdůrazňuje, že rodič, který souhlasí se svěřením dětí do péče druhého rodiče při rozchodu s ním, na sebe bere riziko, že takové rozhodnutí může být rozhodnutím trvalým. Pokud si děti na dané uspořádání zvyknou a samy o změnu zájem nejeví a péče druhého rodiče nemá žádné nedostatky, může být pro daného rodiče velmi těžké prokázat, že změna rozhodnutí o péči je v nejlepším zájmu dětí.