Stěžovatel a vedlejší účastnice v roce 1988 uzavřeli manželství. Stěžovatel v roce 1990 prodal rodinný dům, který mu patřil z doby před sňatkem (měl jej ve výlučném vlastnictví), a v hotovosti za něj obdržel 182 194 Kč. Krátce nato z těchto prostředků společně s manželkou koupili jiný rodinný dům za 171 816 Kč. Dům se stal součástí tzv. bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které se v důsledku změny zákona transformovalo do dnešního společného jmění manželů.
Manželé se v roce 2017 rozvedli. V řízení o vypořádání společného jmění manželů se přitom hlavním předmětem sporu stal právě tento rodinný dům, v době rozvodu v hodnotě 9 800 000 Kč.
Civilní soudy při vypořádání zaniklého společného jmění použily pravidlo uvedené v § 742 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého platí, že nedohodnou-li se manželé jinak, má každý z nich právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek. Stěžovateli proto přiznaly částku 171 816 Kč, kterou v roce 1990 vynaložil na nákup domu. Dům nařídily prodat a zbylý výtěžek z prodeje rozdělit mezi manžele rovným dílem.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva