Stěžovatel navštívil v srpnu roku 2016 kožního lékaře s podezřelým kožním útvarem na čele a byl mu diagnostikován nezhoubný keratom. Jak se později ukázalo, šlo ve skutečnosti o nádorové onemocnění maligním melanomem, které si vyžádalo léčbu o to rozsáhlejší a invazivnější, oč nebylo diagnostikováno dříve. Podstatným žalobním bodem stěžovatele proto byla absence histopatologického vyšetření původně odstraněného útvaru, které mohlo vést k časnějšímu odhalení nemoci s následnou méně invazivní a pravděpodobně úspěšnější léčbou. Stěžovatel, který v řízení před obecnými soudy po kožním lékaři požadoval zaplacení částky 563 105,32 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy na zdraví, však se svou žalobou neuspěl.

Soudy dospěly k závěru, že stěžovatelem tvrzený postup vedlejšího účastníka non lege artis s ohledem na strohost lékařské zprávy nebude možné objasnit a současně že soudní znalkyně v postupu vedlejšího účastníka (z podkladů, které měla k dispozici) nedostatky neshledala, následkem čehož byla žaloba stěžovatele zamítnuta pro neunesení důkazního břemene. Důvod zamítnutí žaloby byl zohledněn pouze v rozhodování o nákladech řízení, když stěžovateli jako neúspěšnému účastníku řízení soud neuložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení, a to z toho důvodu, že k důkazní nouzi nemuselo dojít, pokud by lékař kožní útvar řádně popsal a lépe vedl zdravotnickou dokumentaci. Stěžovatel se po neúspěšném vyčerpání všech opravných prostředků obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti zejména namítal, že obecné soudy pochybily v závěru, že důkazní nouze ohledně tvrzeného pochybení při poskytování zdravotní péče způsobená vedlejším účastníkem má tížit stěžovatele, který ji nemohl nijak ovlivnit, a rovněž zpochybnil znalecký posudek i jeho hodnocení.