Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala po žalované Fakultní nemocnici Královské Vinohrady zaplacení částky 35 100 000 Kč z titulu škody způsobené na zdraví. Dne 14. 11. 2002 se v dopoledních hodinách stěžovatelka v zařízení žalované podrobila koronarografickému vyšetření. I přes stížnosti na dušnost a bolest u srdce byla uložena na běžné nemonitorované lůžko, kde byla večer nalezena v bezvědomí. Po půlhodinové resuscitaci u ní sice byly obnoveny životní funkce, nicméně došlo k těžkému poškození mozku kvůli nedostatku kyslíku. Stěžovatelka byla rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům a jejím opatrovníkem byl ustanoven její manžel.

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl o tom, že žaloba ze dne 14. 3. 2007 je co do základu důvodná a o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. K námitce promlčení nároku, kterou vznesla žalovaná, soud uvedl, že dvouletá promlčecí lhůta nemohla běžet dříve než od 15. 5. 2006, kdy opatrovník stěžovatelky požádal o předání videozáznamu vyšetření a žaloba tak byla podána stěžovatelkou včas. K odvolání žalované Městský soud v Praze žalobu zamítl, neboť žalobu posoudil jako opožděnou, když promlčecí lhůta podle něj začala běžet nejpozději 23. 2. 2005, kdy opatrovník stěžovatelky nahlížel do zdravotnické dokumentace. Dle odvolacího soudu není pro začátek běhu promlčecí lhůty rozhodující, kdy se poškozený dozví, jakým konkrétním úkonem či opomenutím bylo poškozeno zdraví, tedy kdy je po odborné stránce objasněno, které konkrétní pochybení nebo zákrok způsobily konkrétní škodlivý následek. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítnul.