Vozidlo řídila stěžovatelka, stěžovatel byl spolucestující. Stěžovatelé tvrdili, že vedlejší účastník neprovedl taková opatření, která by vzniku škody mohla s dostatečnou jistotou zabránit a požadovali náhradu vynaložených nákladů na opravu vozidla a náhradu nemajetkové újmy. Soudy po provedeném dokazování zjistily, že balík sena se nemohl dát do pohybu samovolně, ale že se o to musela nějak přičinit (neznámá) třetí osoba. Okresní soud v Jablonci nad Nisou, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně, právně uzavřel, že přes působení třetí osoby (případně zvěře) vedlejší účastník stěžovatelům za újmu odpovídá, neboť v souvislosti se svou provozní činností nevynaložil veškerou péči, kterou lze od něj v poměrech konkrétní věci rozumně požadovat ohledně umístění balíku sena na pozemku a předejití jeho rozpohybování. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací oproti tomu vnější okolnost spočívající v působení třetí osoby (o působení zvěře po doplnění dokazování již neuvažoval) považoval samu o sobě za vylučující odpovědnost vedlejšího účastníka za újmu způsobenou provozní činností. Zabýval se pak i tím, zda vedlejší účastník neporušil prevenční povinnost, ale ani to nedovodil.

Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení rozhodnutí krajského soudu. Ve své stížnosti uvádí, že skutkové okolnosti věci možnost zásahu třetí osoby vylučují. Způsob uložení balíků sena byl podle nich nedostatečný a rizikový. Balíky byly umístěny na výrazně svažitém, nerovném a kluzkém terénu v části pozemku, kde jejich stabilita byla výrazně snížena.

Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Veronika Křesťanová) ústavní stížnosti vyhověl a rozsudek krajského soudu zrušil.