I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť jimi byly porušeny právo stěžovatele na soudní ochranu, presumpce neviny a zásada, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem.

V roce 2013 došlo k incidentu mezi stěžovatelem na straně jedné a revizory a policisty na straně druhé: stěžovatel byl v noci dvěma revizory přistižen při jízdě na černo tramvají, revizorům neprokázal svou totožnost a po přivolání policistů na místo se dal na útěk, následně byl dopaden v křoví, kde se schovával, a odvezen na policejní služebnu. Na policii si pak stěžoval na jednání policistů i revizorů, zejména tvrdil, že jeden revizor jej fyzicky napadl a vzal mu diktafon, na který si celý incident nahrával, a policisté tomu jen přihlíželi. Jeho tvrzení se ale neprokázala a naopak stěžovatel byl obviněn z trestného činu křivého obvinění.

Rozhodnutími obecných soudů, které dnes Ústavní soud zrušil, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu křivého obvinění a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Uvedeného trestného činu se podle soudů dopustil tím, že na policii měl záměrně nepravdivě uvádět, že mu revizor „po cca minutu trvajícím kroucení ruky trvale odcizil jeho digitální diktafon“, že „se revizoři dočasně zmocnili jeho dvou mobilních telefonů, z nichž se snažili smazat data“, přičemž „tomuto jednání nečinně přihlíželi přivolaní policisté“, a že „měl u sebe obálku s částkou 10.000 Kč a tuto po celém incidentu s revizory [a policisty] postrádá“. Stěžovatelovo tvrzení o fyzickém napadení revizorem naopak jako křivé obvinění hodnoceno nebylo, protože podle soudů mohlo mít „nikoliv zcela nepravdivé jádro“.