Stěžovatel byl obecnými soudy pravomocně odsouzen pro zločin podvodu k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, peněžitému trestu a zákazu činnosti. Stěžovatel zejména namítá, že v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce, neboť věc rozhodoval senát složený z předsedkyně senátu JUDr. Jaroslavy Bartošové a dvou přísedících, aniž by však rozvrh práce stanovil jakákoliv pravidla, z nichž by bylo možné v den nápadu této věci soudu (26. 11. 2012) dovodit, že členy trestního senátu se mají stát právě tito přísedící a nikoliv přísedící jiní působící na tomto soudě. Rozvrh práce soudu prý nesplňoval požadavek uvedený v zákoně o soudech a soudcích, neboť v kolonce „přísedící“ je pouze odkazováno na seznam přísedících Krajského soudu v Brně, který je sestaven jako jmenný seznam, avšak není z něj patrné, v jakých soudních odděleních konkrétní přísedící působí, ani proč právě tito přísedící z celkového počtu všech 169 přísedících působili v senátu, který rozhodoval jeho trestní věc.

Dále stěžovatel uvedl, že podle rozvrhu práce neměla být jeho trestní věc přidělena do soudního oddělení 40 T. Touto námitkou se však Ústavní soud nemohl zabývat, neboť ji stěžovatel vůbec neuplatnil v předchozím řízení. Platí totiž, že se Ústavní soud nemůže zabývat námitkami, které stěžovatel neuplatnil v řízení před obecnými soudy, ačkoliv tak učinit mohl. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud přezkoumává rozhodnutí obecných soudů, což logicky předpokládá, že je může zrušit pouze tehdy, pokud shledá jejich pochybení při řešení uplatněných námitek. Tímto pochybením však nemůže být případ, kdy se obecný soud nezabýval určitou námitkou proto, že ji účastník řízení vůbec nevznesl.

Ústavní soud se tak mohl zabývat pouze námitkou, která se týká protiústavního obsazování rozhodujícího senátu přísedícími, neboť tu stěžovatel uplatnil již v řízení před Nejvyšším soudem. Ústavní soud v minulosti obsah práva na zákonného soudce obsáhle interpretoval, když zdůraznil, že při přidělování soudní agendy musí být splněny dvě zásadní podmínky – pravidla přidělování soudní agendy musí být stanovena přímo v rozvrhu práce a tato pravidla musí být transparentní, obecná a musí obsahovat záruky proti případnému zneužití. Zatím však Ústavní soud v nálezech neřešil otázku přísedících.