IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti 15 stěžovatelů a zrušil výrok II. rozsudku Krajského soudu v Brně, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Krajský soud v Brně v lednu 2015 na návrh stěžovatelů zrušil změnu územního plánu města Brna vydanou zastupitelstvem města dne 17. 6. 2014 opatřením obecné povahy č. 3/2014. Ústavní stížností napadeným výrokem II. tohoto rozhodnutí uložil Statutárnímu městu Brnu jako odpůrci povinnost nahradit ve sporu plně úspěšným stěžovatelům náklady řízení ve výši 95 570 Kč. Za důvodně vynaložené náklady soud považoval vedle soudních poplatků ve výši 75 000 Kč (5000 Kč × 15) náklady právního zastoupení, přitom vyšel z úvahy, že právní služby sice byly formálně uskutečněny ve vztahu k 15 stěžovatelům, avšak spočívaly v jednotné argumentaci. Proto přiznal stěžovatelům odměnu za 5 úkonů právní služby a nepoužil pravidlo pro zastupování více osob podle § 12 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v tehdy účinném znění (advokátní tarif). Odpůrci uložil k náhradě 17 000 Kč navýšených o 3 570 Kč jako daň z přidané hodnoty, celkem tedy 20 570 Kč.

Ústavní stížnost je důvodná. Dle názoru Ústavního soudu krajský soud zatížil své rozhodování o nákladech řízení extrémním rozporem s principy spravedlnosti, jeho rozhodnutí vykazuje znaky svévole a navíc přináší významné dopady na stěžovatele, kterým bylo na nákladech řízení namísto požadovaných 428 199 Kč přiznáno pouze 95 570 Kč, při odečtení soudních poplatků a částky odpovídající DPH namísto vyčíslených 291 900 Kč pouze 17 000 Kč. Obecný soud je povinen aplikovat právní předpis jako celek a není oprávněn selektivně odepřít aplikaci určitého ustanovení, tak jak to učinil krajský soud v právě projednávaném případě ohledně § 12 odst. 4 advokátního tarifu, podle něhož za společné úkony při zastupování více osob náleží advokátovi mimosmluvní odměna za každou zastupovanou osobu, avšak snížená o 20 %. Z odůvodnění rozhodnutí se jeví, že soud toto ustanovení nepoužil proto, že se mu navýšení odměny za zastoupení více navrhovatelů nezdálo přiměřené okolnostem. V takovém případě však soud může využít tzv. moderační právo podle § 60 odst. 7 soudního řádu správního a náhradu nákladů výjimečně snížit či nepřiznat vůbec, nicméně musí rozhodnutí v tomto směru řádně odůvodnit a zasadit jej do základního procesního rámce, k čemuž nedošlo.