Ombudsman se zabýval stížností na postup úřadu práce v Olomouci, který stěžovateli odňal příspěvek na bydlení, protože nedoložil vyúčtování placených služeb vodného a stočného za předchozí zúčtovací období. Stěžovatel namítal, že se sám i prostřednictvím advokáta snažil získat vyúčtování od svého pronajímatele, ten mu ho však odmítl vydat. Na opakované urgence dokonce reagoval vypovězením nájemní smlouvy (proti čemuž se stěžovatel úspěšně bránil u soudu). Po marné snaze získat potvrzení se stěžovatel obrátil na úřad práce a požádal ho, aby pronajímatele vyzval k doložení vyúčtování. Ani na výzvu úřadu práce však pronajímatel nereagoval a požadovaný doklad nezaslal. Úřad práce následně kvůli nedoložení vyúčtování odňal stěžovateli příspěvek na bydlení a Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutí v přezkumném řízení potvrdilo.

Úřad práce podle ombudsmana postupoval čistě formalisticky, aniž by jakkoli zohlednil okolnosti případu a účel dávky. „V dnešní době, kdy dochází k neustálému zvyšování nájemného, nejsou mnozí lidé – senioři, lidé s postižením, samoživitelé a další – schopni uhradit veškeré náklady na bydlení ze svých příjmů a využívají proto pomoci státu ve formě příspěvku na bydlení. Odnětím této dávky pro nepředložení ročního vyúčtování, i když lidé doloží neúspěšnou maximální snahu o získání požadovaného podkladu, je stát uvrhuje do rizika ztráty dosavadního bydlení, což je zcela prosti smyslu příspěvku na bydlení,“ kritizuje ombudsmana Stanislav Křeček postup úřadu práce a dodává: „Úřad práce v tomto případě věděl, že se stěžovatel maximálně snažil získat od pronajímatele požadovaný doklad. I z vlastních zkušeností s jednáním pronajímatele navíc muselo být úřadu zřejmé, že stěžovatel nebude schopen požadované vyúčtování doložit. Za této situace nelze odejmutí dávky vnímat jinak, než jako formalistický krok popírající smysl dávky.“