Samotné oprávnění policie omezit někoho na svobodě umístěním do cely s sebou nese značné riziko nepřiměřeného užití donucovacích prostředků, fyzické síly, odkázanosti, případně i zastrašování. Proto je podle ombudsmanky Anny Šabatové třeba podmínky umístění osob do cel průběžně sledovat a upozorňovat na nedostatky: „Ve vyspělých zemích je nepřípustné, aby tak výrazné omezení svobody, jakým je umístění do policejní cely, bylo provázeno nedůstojným zacházením nebo nepřiměřenými zásahy do soukromí. Podmínky v celách v ČR rozhodně nejsou bez chyb. Jestliže se například každá umístěná osoba musí svlékat donaha a dělat dřepy nebo základní hygienické potřeby dostane jen na výslovnou žádost, je třeba mluvit o ponižujícím jednání.“

Aktuální zpráva ombudsmanky o podmínkách v policejních celách shrnuje poznatky z návštěv uskutečněných v letech 2015 – 2016 ve 14 obvodních oddělení Policie ČR, při nichž je zřízeno 47 cel. Návštěvy probíhaly neohlášeně, v různou denní i noční dobu a týkaly se cel určených pro umístění osob na déle než 6 hodin.

Poučení při umístění do cely s řadou nedostatků

Osoba umístěná v cele musí být podle zákona prokazatelně poučena o svých právech a povinnostech. Podle závazného pokynu policejního prezidenta má dostat standardní formulář poučení a má právo ponechat si ho u sebe po celou dobu omezení osobní svobody. Je to jedna z pojistek proti libovůli policistů. Přesto se ombudsmanka v této oblasti setkala s řadou nedostatků, např.: